Shock Waves

Tak čekal jsem více, ne že bych čekal nějak mnoho. Zombie náckové mě nikdy nijak extra nebraly, ale tady byl celkem dost cool plakát a obsazení v čele Adams a hlavně Cushinga mé očekávání jen podpořilo. Nicméně největší věc co mě tu nasrala byl právě Cushing, byl tu vysoce nevýrazný a nebál bych se označit za jeho nejhorší herecký projev, i když on tu moc neměl co hrát, většinou jen vykukoval zpoza stromu. Atmosféra nijaká a gore žádné. Ale i tak jsem se celkem sem tam bavil a pár scén mě zaujalo, slabší 3*. (10.12.2016)

Na malý rozpočet a uletený námet prekvapivo vydarený film. Rozhodne nejde o tak jednoznačný trash, ako by sa mohlo zdať z dejovej synopsie. Klišé formulky v dialógoch síce nechýbajú a hudba je ultralacná (a správne psychedelicky prazvláštna), no atmosféra sa dá krájať a celkový drajv filmu taktiež nespí na vavrínoch. Po krvi ani stopy, no napätie funguje. A nazi-zombíci sú cool. Zo začiatku možno vyvolajú mierny úsmev na tvári, no postupne si k nim vytvoríte rešpekt. Ken Wiederhorn vedel ako ich nasnímať, aby nabrali na démonickosti. (29.03.2004)

Shock waves je solidní zombie-nazi horor, který rozhodně neurazí. Ano chybí tomu gore-efekty a tempo filmu je velice pomalé. Nicméně atmosféra vylidněného ostrova spolu s psychadelickou hudbou dělá divy a ten trashový feeling se fakt povedl...To, že za tímhle kouskem nestojí italská škola hororu, bylo pro mě velké překvapení. (22.01.2015)

Tak, tento film, se přiznám hodně žeru. Hodnocení mluví samo za sebe. Považuji za nutné ovšem sdělit, že ta 4.hvězda je za total psycho hudbu. Ta pro mě tvoří 50%filmu. Pro sběratele electronických/ambientních ost alá Carpenter - povinnost!!! Zde je odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=fv5rPXCmuhI&t=1s Richard Einhorn RULES!!! Takovou atmošku prostě se symfoňákem nedáte, ani náhodou. To už v této době věděl i mistr Tesař, který 3 roky před tímto filmem, ohudebnil svůj 1.dlouhometrážní film, Dark Star. 70tky byly vůbec totálně zásadní ve 2 věcech...vznik elektronické hudby a porna. (22.05.2017)

Nebýt údajného historického prvenství v oblasti konceptu zombie eseskáky byl by tento trash, kde skupinka lidí pobíhá tam a zpátky na tropickém ostrově dávno zapomenutý. Výmluvným znakem "Shock Waves" může být fakt, že zatímco v Romerových a postromerovských zombárnách zpravidla lidé dojíždějí na to, že se nedokáží oprostit od svého ega a spojit síly vůči společné hrozbě, zde umírají prostě jen proto, že jsou nemehla; a taky proto, že to prostě scenárista chce a už dlouhou část stopáže nikdo nezaklepal bačkorama. Nicméně nutno uznat, že snímek má své osobité kouzlo, a byť nezáměrně, skýtá velkou zábavu. Ústřední atrakce snímku, tedy jednotka podvodních nemrtvých zabijáků Totenkorps, je zcela absurdně vytěžována, když filmaři nejprve nechají diváky dvacet minut čekat, než se konečně objeví na plátně, a pak dalších dvacet minut jen permanentně lezou z oceánu a zase do něj znovu zalézají. Jakmile ale začne vybíjená, rozjede se zábava naplno. Časoprostor se prolamuje, když esesbáci i jejich oběti mizí pod hladinou či v hustém porostu a vynořují se jinde, logika dostává na frak a až mechanicky strohé likvidace střídají bizarní scény jako "Kdo zabil našeho kumpána? Co se zeptat těch pobledlých týpků v eses uniformách?" A když pak postavy náhodou přijdou na způsob, jak bubáky zlikvidovat, je kouzlo upřímné trashovosti dokonáno. "Shock Waves" sice neskýtá vyloženě hurónskou zábavu, ale ve vodách zombáren představuje milé a stylově čisté povyražení. (22.09.2013)