Já a Orson Welles

Kdyby tento film viděl Orson Welles, jsem si téměř jistý, že by ho nenáviděl. Ani ne snad proto, že ho vykresluje jako arogantního chlápka, co je ochotný pro svoji uměleckou vizi udělat cokoli, včetně zrady přítele. Ale proto, že je to milý film, obyčejně vyprávěný, bez experimentů, zkrátka tak jak se tak podobné filmy dělávají. Jazz, Amerika, 30. léta. Trochu jako by to točil Woody Allen. Zkrátka film, co vám deštivé nedělní odpoledne nezkazí. (Jo a Zaca se nebojte, hraje tu velmi slušně.) (14.08.2015)

Moc příjemné. Klasický příběh o dospívání zkřížený s klasickou oslavou vzniku divadelní hry. Co dělá film výjimečným je umístění děje na prkna divadla Mercury, kde připravuje premiéru Julia Caesara sám velký Orson Welles. Zac Efron rozhodně nic nekazí, ale Christian McKay jako Orson krade každou scénu, kde se objeví. (28.04.2010)

Bože, to mi byla nuda...strašná! Film o divadelních hercích, jak hrají divadlo. Do toho se motá jeden, co by chtěl hrát a snaží se Orsonovi Wellsovi vlýzt do prdele. Taky si během toho nabrnkne jednu krasavici z fochu a hned je o citový vydírání postaráno. Ale zase tak zlý to nebylo, jen takový nemastný, neslaný. A to prostředí mě taky nebavilo. I přesto, že se v něm objevil dost bláznivej Orson Welles. Možná kdyby tam byl víckrát, film chytne uplně jinou dimenzi. Jenže bohužel nebyl. (26.06.2011)

Tak jako jo, Zac nezklamal a přece jenom na sobě zapracoval, po tom bláznivým středoškolským muzikálu už naštěstí vypadá trochu jako herec namísto buzíka. I jeho projev postupuje, troufám si říct, k lepším zítřkům (Šťastný nový rok, Talisman), a tohle drámo bylo pro tuhle změnu zřejmě odrazovým můstkem. Neznám moc skutečného Orsona Wellese a jeho tvorbu, ale myslím, že by mě tenhle film neuchvátil ani kdybych byla jeho fanynka. Je to lehce nadprůměrné zpracování čehosi, o čem ani nevím, co tím chtěl básník říct. 55% (09.09.2013)

Když ze scény (záměrná? divadelnost režie je ubíjející) odejde Welles, ztvárněný stejně jako všechny ostatní postavy hercem bez špetky charismatu, zmizí s nim i ten kousek zajímavostního potenciálu obsaženého v námětu. Poslouchat skutečného Wellese, jak předčítá denní tisk, by bylo zábavnější. Mnohem. 50% (19.06.2011)