New York, milujem ťa

Míň povídek, míň nápadů a o dost méně lásky. Jak napsal jeden ze zámořských kritiků, New Yorku, miluji tě by mělo mít dodatek "ale jen jako kamaráda". A já bych ještě přidal "kterého stačí vidět jednou za deset let na třídním srazu". Druhý mozaikovitý zářez nejenže postrádá výraznější tempo (Natalie Portman by za kameru vážně lézt neměla), nýbrž i vizuální a obsahovou pestrost, kterých jsem si tolik vážil u láskou prošpikované Paříže. Zapomeňte na skrze čas plujícího Tykwera, srdíčko hladícího Chadhu, přestylizovaného Nataliho a další tvůrce čtyři roky starého skvostu. New Yorku vládnou uspávající monotónnost, bezzubé pointy a obrázky z výprodeje. Když druhou nejlepší povídku natočí Brett Ratner, je holt něco špatně. (13.01.2010)

Americká verze Paris je taime. Méně vynikajících a talentovaných tvůrců i herců ve více provázaném příběhovém maratonu. Osobně New York zbožňuji více než Paříž, ale tyto příběhy nemají nutnou sílu a ani nevytvářejí tížený dojem z návštěvy jedné z nejpůsobivějších metropolí světa. Paříž představila příběhy, rozkouskované, ale vkusné a silné a nezapomněla dodat svou vlastní krásu i historii. New York nabídl pouze vizi města plného lidí s příběhy, které se prolínají, stejně jako si oni sedají do stále stejných taxíků. Nechci hodnotit každý segment samostatně, protože zde působí oproti Paříži více jako celek, ale bohužel vyznění je slabé, až prázdné. Potěšil mě velmi můj oblíbenec Ethan Hawke, který prostě válí:). New York, I love you je civilní, jednoduše propletená a nenáročná podívaná bez dostatečné porce emocí a silných příběhů. Chtěl jsem více vrstev New Yorského světa, chtěl jsem příběhy od spodiny až po bohatou vrstvu, chtěl jsem pár záběrů na dominanty... Vždyť tu není ani Ground Zero... Chtěl jsem více emocí. PS: kdyby se to jmenovalo Cigarette, I love you, nikdo by nemohl protestovat, protože tady je víc kuřáků (proboha, NY musí být zamořen zahozenými nedopalky:)) než slova fuck ve filmech Quentina Tarantina. (09.02.2010)

Jsem zklamaný, že tento film není - navzdory zasazení do mého zbožňovaného města a hvězdnému obsazení, včetně řady mých hereckých oblíbenců - ničím víc než nepodařeným experimentem s nevyrovnanou úrovní, s občasnými náběhy k nudě, kýči či nesnesitelné trapnosti. O to víc mě mrzí, že se tam najde i pár vynikajících momentů, které dokazují, že potenciál by tu byl, ale ve většině příběhů je marnotratně promrhaný. Žasnu, že jako celek na mě tenhle biják působil skoro až amatérsky, jako by ho měla na svědomí partička studentů, kteří dostali za úkol natočit filmovou poklonu New Yorku v době, kdy už všichni dávno zapomněli na 11. září. Ech, nemohu si pomoci, ale libovolná epizoda Sexu ve městě skládá hold tomuto městu tisíckrát přesvědčivěji. (23.09.2012)

Prve dve poviedky som nejak nevedel nasadnut na to NY metro, ale potom som ten "one way ticket" konecne zasunul do spravneho otvoru a na vlne roznych nalad sa nechal spolahlivo prepravit az do zaverecnej stanice. Na spoznavacom zajazde mestom, ktore osobne nebudem mat asi nikdy potrebu navstivit mi doslo, ze onen pribeh poznavania cudzincov na ulici i vdaka fajciarskym intermezzam sa da krasne obratit aj spatne k filmu a jeho vypovedi, nie ani tak o ludoch ako o meste samotnom. Ano, jeho dejiny su pisane hlavne osudmi milionov, ktori kracali a denne kracaju ich ulicami, ale dokopy tvoria onen krasny celok difuzne pospletany jednotlivymi dielikmi ako napr. odzbrojujuco dojemny a v opare osudovosti zapecatany smutok Julie Christie a Shiu, alebo az tekutost priezracneho pohladu v ociach Shu Qi tak krasne vyjadrujuce bolavu pulznost mesta, ktore nidky nespi, kde v pominutelnosti okamihov je mozne zbadat prchavu velkost i bolestne vravoranie. NY, I love you je iny ako jeho europske dvojca od Seiny, uz len z prosteho dovodu, ze obidve velkomesta maju inu historiu a vdaka tomu i sucasnost. A mam mozno stastie, ze hoc vyznanie Parizu mi bolo o nieco blizsie, vedel som sa potesit aj s jeho americkym protipolom. (23.01.2010)

Na tvorbě Paris, je t´aime se podílela spousta osobitých „áčkových“ režisérů, jejichž auteurství se nejvíce projevilo na formální stránce, díky čemuž byla pařížská mozaika formálně květnatým (někdo by to mohl říct „nevyrovnaným“) dílem, které spojovalo jedno město a téma lásky v nejrůznějších formách. Jednotlivé segmenty pro New York, I Love You (většinou) nenatočily až takové režisérské osobnosti a některé z nich bychom mohli nazvat „pouhými“ řemeslníky bez výraznějších ambic (sem bezesporu patří Brett Ratner), což oslabuje formální rozmanitost celého díla, ale tohoto faktu je nakonec užito ve prospěch věci, kdy jednotlivé povídky nejsou jasně oddělené jako u Paris, je t´aime, ale místo toho se některé z nich proplétají s ostatními skrze celou stopáž, díky čemuž New York, I Love You působí ucelenějším dojmem, jak formálně, tak i narativně. Tentokrát se tedy dočkáme formálně sterilnějšího zážitku, to nám je ale plně vynahrazeno skrze dobře napsané mikropříběhy, kterým nechybějí emoce, nápady a vtip a některé z nich jsou navíc ukončeny zábavnou pointou. Jistě, některé povídky jsou poněkud slabší, a to zvláště v kontrastu skvělého segmentu Fatiha Akina s kulhajícím Shiou LaBeoufem, který na minimálním prostoru předvedl vpravdě nádherný herecký výkon plný náznaků a letmých pohledů, výhodou povídkového filmu ale je, že ty slabší kousky po pár minutách končí a následuje zase něco jiného. Některé z romancí jsou opravdu krásné a dojemné, jiné na vás možná vůbec nezapůsobí, celkově se ale jedná o velmi příjemný zážitek s kvalitní hereckou sestavou, ke kterému se budu určitě ještě párkrát vrátím. 85% (30.01.2010)