Dokonalý únik

S odstupem nakonec čtyři, i když původně jsem to, snad z náklonnosti k Twohymu a tím pádem pozitivní diskriminace, trochu podtaktoval. Jednoduchý koncept šperkovaný robustními dialogy a kočkomyší hrou s diváky, pečlivě vybraní herci, pozlátkový vizuál. Může to vypadat jako nejelementárnější věc na světě, ale natočit slušný thriller je dneska kumšt. Twohy možná nikdy nebude tapetovat svou hollywoodskou vilu Oscary, ale ten kumšt mu nevezme nikdo. Požehnáni budiž ti, kteří si ho umí užít. (30.11.2009)

Dokonalý únik pracuje s podobným principem jako Dokonalý trik. Předem nás informuje o tom, co se chystá, ale protože chceme být překvapeni, baštíme tvůrcům všechny falešné stopy (mnoho podezřelých párů, mnoho ostrých předmětů) a mile „WTF“ dojem se nakonec dostaví. Efekt je tady stejně jako u Hitchcocka důležitější než věrohodnost. Na základě jednoho zhlédnutí nedovedu posoudit, nakolik solidní jsou základy onoho podfuku, jestli přeci jen nejde o příliš prudký úhybný manévr. Není to ovšem jediný důvod, proč chci film vidět znovu. Líbí se mi, jak Twohy režíruje. Pomalu, velmi nenápadně zrychluje tempo a poslední minuty jsou opravdu zběsilé, aniž by narušovaly celkovou strukturu. Po celou dobu nemáme jistotu, zda-li sledujeme romantickou komedii, psychothriller nebo survival horor. Nejistota společně se sympatickým nadhledem nonstop visí ve vzduchu. Potěší taky řada filmových narážek, ať formou hlášek, gest nebo obecnějších (vý)jevů (několikrát jsem měl pocit, že „tohle“ už jsem párkrát viděl v nějakém žánrově jasněji zařaditelném filmu). Znamenitá je práce se zvukem v závislosti na různé vzdálenosti jeho zdroje od postavy i spousta dalších technických detailů, ale film by nemohl správně fungovat bez herců, u nichž není až do zvratu jisté, na čem jsme. Dokonalost úniku tkví v tom, že se sleduje stejně příjemně jako perfektně zvládnutá žánrovka, přičemž sám jednoznačnému žánrovému zařazení ladně uniká. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Nathalie, Subjektiv, O*R*I*N, neoBlast, mcb, Martinius (10.08.2010)

Střídavé napětí sinusového průběhu, v jehož elektrickém poli kovaný čtenář Agathy prohlédne přes nášlapné miny falešných stop poměrně záhy. /konec překombinovaného útvaru:/ Dokonale by se hodila paralela k jedné knize, nicméně místní spoilerová inkvizice by mě právem ukřižovala. Twohymu lze přičíst k dobru, že ač víme, kdo, lomcuje s námi třes- kdy a jak. Jeho oko kombinuje obsedantní voyeurismus, v němž je divák situován do pozice paranoika, jenž za každým spadlým listem vidí vraždící monstrum, s jakousi bezstarostnou dovolenkovou naivitou, v níž je naopak ukolébáván pohádkou, že v takovém vizuálně omamném ráji se nic ďábelského stát nemůže. Ústředním bodem nejistoty je postava Timothyho Olyphanta, který ve stylu G. I .Joe- Robinson Crusoe- Rambo vytváří celé stádo možností a hypotéz. A je tak nestoudně sexy ve stylu téměř zapomenuté mužnosti jeskynního pračlověka, že posílá všechny zšenštilé metrosexuály hluboko do podzemí. Proti stojí Steve Zahn v roli muže, o kterém si na první pohled řeknete, že ho máte přečteného, ale pak zjistíte, že o něm nevíte vůbec nic. Výborně se pracuje i se žánrovými stereotypy zločince. Zajímavý úhel na kriminální pátrání v době technoéry poskytuje i paradox džungle versus elektronické stopy, přičemž důkazní břemeno dlouhou dobu spočívá na divákovi. V závěru se film změní v tradiční hororovou hru kočky s myší a nejzábavnější je sledovat, kterak netradičním střihem a crazy záběrováním Twohy udělá zatraceně adrenalinovou překážkovou dráhu. Napoprvé jde o ( neobjevný a pod dravým povrchem staromódní) thriller, další projekce už může být detektivní luštěnka, při níž sledujete lovce kladoucí pasti na nebohé novomanžílky a nicnetušící obecenstvo. Šlápněte tam. 75 (22.10.2009)

Fantastická pecka a zároveň jedno z největších překvapení roku. Twothy se po sérii propadáků (za které si mohl víceméně sám) pochlapil a natočil famózní thrillerovou pecku, která vypadá, jakoby Hitchcock vstal z mrtvých a odjel si natočit další ze svých klasik na Havaj. Poklidný romantický úvod umě načrtne charaktery, aby se po ne příliš originálním (kdo má nakoukáno, zůstane v klidu) twistu vrhlo na dokonalou závěrečnou půlhodinu, která je (také díky hudbě) naprosto šíleným sprintem plným nadsázky (zaklapnutí lebky) a neutuchajícího adrenalinu. Vyměněnému Zahnovi i slušně hrající Mille to sedne, ale Timothy Olyphant je nadpozemský masér, který si může plácnout s Woodym Harrelsonem pro nejostřejšího ranaře podzimu. 4 a ½. (04.11.2009)

Pokud jste ještě film neviděli, doporučuji nečíst můj komentář (vlastně vůbec žádné komentáře)!!! Mám rád takovéto rychlé béčkové thrillery, co odsejpají, mají šťávu a když se přidá i dobrá myšlenka je to skvělé. Přírodní prostředí na Havajských ostrovech je úchvatné a divák si opravdu po stránce dobrodružné užije. Ze začátku se film vyvíjí, jako mnoho jemu podobných. Neviňátka a zlouni, ale kdo je kdo? K tomu samotnému zvratu můžu snad jen říci, že to autoři dost přehnali. Snažili se vymyslet skvělou pointu, která ovšem ve filmu vyzní docela divně. Pokusím se na to podívat podruhé a pokud mi příjde chování postav normální a smysluplné vzhledem k náhlému zvratu, možná hodnocení zvednu. Prostě to na mě nezapůsobilo, jak mělo a to mám nečekané zvraty rád. To co nám autoři naservírovali je podle mého názoru moc hnané k vysněné dokonalosti. Je třeba vyzdvihnout kameru a střih. Některé scény vážně stojí za to. Milla Jovovich tady působí opravdu dobře. Timothy Olyphant je typický záporák, přímo to z něj čiší a Steve Zahn se zase hodí na neviňátko, kterému bys dal bombon. Herci hrají vážně dobře, napětí je na solidní úrovni, dostaví se lekačky i nějaký ty hnusné scény. Dobrý film, ale trochu moc překombinovaný. Ale rozhodně stojí za zhlédnutí! 70% (23.12.2009)