Bláznovstvo

Z Wackness se vyklubal prímovej film. Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na jeho tempo a jakési gothic zabarvení, taky jsem si říkala, že tohle už tu v jednotlivostech i různých kombinacích mockrát bylo, ale nevím, jestli jsem už tak deformovaná, že se na určitý model můžu dívat pořád dokola, aniž by mě omrzel, nebo si místo na slunci v mé duši vydobyl jemnými nenásilnými odchylkami v drobných detailech, ale prostě se mi to moc líbilo. Ben Kingsley mi připomněl svou krásnou postavu z Elegy, jakoby to byla jeho možná alternativa. Stárnoucí chlap, co má všeho včetně sebe po krk ale pořád žízeň po životě. Jeho výkon mi narozdíl od malinové komise nepřišel špatný, naopak. V té sebeironii záchvěvy touhy po už nestihnutelném ... já mu to věřila. A věřila jsem to i těm ostatním. I hip-hopu. (24.08.2009)

Zpopularizované hulení trávy kombinované s hip-hopovými manýry a s otevřenou hubou (jo, narážím na otevřenou hubu toho mlaďocha, zabít). V podstatě mi to nic moc nedalo. Kromě skvělého standartního výkonu Kingsleyho. A scénář chtěl asi mužského diváka utvrdit v tom, že ženský jsou svině. Co na to říct? Někdy jo, někdy ne. To je všude. Politici jsou dycky svině, ale nevím, proč to sem pletu. Peace. (09.07.2009)

Další z filmových reflexí duchovní krize západní materiální společnosti a absurdity merita amerického snu... Jedna z možných variací Americké krásy, opět spojená s útěky do jiných realit umožněných halucinogeny, hlavní teenagerská mužská role je opět dealer marihuany, generace úspěšných ve středním věku je tu tentokráte zastoupena ex-hipíkem - psychiatrem, jehož generace čelí tomu nejzrádnějšímu, co člověka v běhu života čeká - pocitu pomalu přicházejícího stáří... Rodiny se rozpadají, autorita rodičů vzala dávno vniveč, materiální dostatek vrhl do životů nudu a ztrátu jejich smyslu... Analogie se současnou střední a východní Evropu je nasnadě - do tohoto stavu se přesně teď řítíme i my tady (viz třeba moje učitelská reflexe či pesimistické vize profesora Václava Cílka). Podobné filmy: Cvokař (24.06.2009)

asi tak celé dvě scény měly jistý náběh k neotřelé atmosféře.. zbytek byl nudnej až na půdu.. nemluvě o příběhu, na který mi přišli protagonisté, ale i chraktery, trochu moc staří resp. nedozrálí.. ben kingsley byl pro mne ve finále tažnou silou filmu, pánem v letech, co by si přál trochu jinej život.. (05.07.2010)

Těžko uchopitelná a popsatelná atmosféra nejvíce definuje The Wackness. Zvláštní omáčka plná hip-hopu (ale i skvělé doprovodné instrumentálky), špinavosti New Yorku a originální zasněnosti; atmosféra je opravdu posmutněle jedinečná, ale ne vždy mě to během filmu bavilo. A i překvapivě Kingsley s (opět jinou) vlasovou kreací zvládá svoji podivnou roli "netrapně". 60 % (14.07.2009)