Rozorvané objatia

Překvapení. Nečekala jsem nic, dostala malý skvost v podobě nevšedního příběhu. I když jde o dost často užívaná témata (nemoc, milostný troúhelník, žárlivost), ale v žádném případě se nedá mluvit o klišé nebo kýčovitosti. V samém závěru objevujeme velice silný vztah takřka rodinné pouto. I když některé bolesti nikdy nepřebolí, vyrůstá nový život v podobě velmi silných vztahů i znovu setříhaného filmu. (25.11.2014)

Almodóvarska svojskosť nie je mojou šálkou kávy a dokázal mi to už pri snímke Volver. Rozhodne zaujímavý film, ktorý ani chvíľku nenudí, scenár je inteligentný, hoci sa občas prepožičiava prostoduchej zápletke čoby vystrihnutej z mexickej telenovely, ale....... na druhej strane je príliš odosobnený, chladný, neprípustný, bez emócií - a plejádu synonym by som mohla vymenúvať donekonečna. Almodóvar nesklamal ani neočaril - a tým pádom ho neviem zaradiť do jasnej kategórie umocňujúcej moje pocity, hoci už teraz viem, že mojím obľúbencom sa asi nestane nikdy. (04.03.2010)

Tak, jako Diego v průběhu filmu vymýšlel scénář o upírech, tak si představuji, že Almodóvar vymýšlel scénář k tomuto filmu. Aneb plácám pátý přes devátý, ono to dohromady něco udělá, dáme tam nějaký odhalení, nějaký rodičovství, nějaký milenectví, zamícháme a nahodile poskládáme. Takhle nějak působí samotný příběh, který je samozřejmě dobře ztvárněný a zahraný, ale těžko z toho uděláte něco víc, když máte neforemní a překombinovaný scénář. Zatím jeden z nejslabších Almodóvarových filmů. 6/10 (16.05.2014)

Přepsáno v dubnu 2020. Film Rozervaná objetí jsou více potřebou točení, než mistrovským uměleckým dílem. Do popředí se bezostyšně prodrala melodramatická linie, temperament telenovely jde za svými divokými zvraty bezohledně, trpí tím zejména šarm výstřednosti a osvobozující přirozenost pohybu. Pedro Almodóvar díky svým zkušenostem stále umí směle rozeznít rozpolcenost niterných pocitů, je zde ironie i cynismus a politická korektnost zdatně podporuje vynaložené úsilí, ale je také profesorský, rozvernost Žen na pokraji nervového zhroucení a pocty režisérským velikánům náladu nezvednou. Hlavní postavou skvostné vzpomínky na nejšťastnější a nejuspokojivější část osobního života je Mateo Blanco alias Harry Caine (zajímavý Lluís Homar), filmový režisér a slepý spisovatel. Současnost není svázána bolestí minulosti, proto se její připomínka stává inspiračním impulsem a návratem k vlastní osobnostní podstatě. Vzájemná přitažlivost se zde nedokáže přizpůsobit žádnému omezení. Hlavním zájmem tělesné touhy je Magdalena Rivas (velmi zajímavá Penélope Cruz), žena, která byla okolnostmi života přinucena k mileneckému svazku finančního bezpečí. Vášeň si ale nevybírá chladnokrevnou úvahou vlastního prospěchu. škádlivá variace na Ženy na pokraji nervového zhroucení potěší, ale neuchvátí. Významnou postavou je Diego García (velmi příjemný Tamar Novas), mladý diskžokej a Harryho nadaný asistent filmových scénářů. Jeho zvědavost je počátkem melodramatického uragánu. Nakonec i on je bojem katarze odměněn. Výraznou postavou je Judit García (zajímavá Blanca Portillo), Mateova produkční, Harryho agentka a Diegova starostlivá matka. Je svědomitá, proto ty výčitky a strach svědomí Dostojevského zločinu a trestu. Důležitou postavou je Ernesto Martel (velmi dobrý José Luis Gómez), finančník, Magdalenin uchvatitelský milenec a producent Mateova posledního filmu "Dívky a kufry". Té vášni melodramatického výkřiku dodává potřebou příchuť. Z dalších rolí: otce nenávidějící syn, zamilovaný do Matea, Ernesto Martel Jr. alias Ray X (Rubén Ochandiano), Magdalenina chudobná matka (Ángela Molina), kuplířka luxusních společnic Madame Mylene (Kiti Mánver), diskrétní odčítačka ze rtů (Lola Dueñas), sladké Harryho rozptýlení (Kira Miró), či herečky Mateova posledního filmu Dívky a kufry (Chus Lampreave, Rossy de Palma a Carmen Machi). Rozervaná objetí zřejmě uspokojí všechny skalní příznivce výstředního Španěla, přesto si dovolím tvrdit, že Pedrovi došel poetický dech, vhodně ho nahrazuje bohatými zkušenostmi, ale jistá křečovitost tím nezmizí. (09.09.2010)

Nevím, jestli u mě ještě pořád přetrvává okouzlení z Volver, nebo měl Almodóvar protentokrát obětovat své potěšení z adorace Mony Leny ve prospěch veřejného blaha z příběhu. Penélope střídá jména, postavy i pozice, Lluís Homar má zamrzlý nejen pohled, ale i úsměv, a zbytek nestojí za řeč. Zápletka „milostný x-úhelník, verze 15 3578“ nepřináší nic, co bychom už x-krát neviděli, žádné překvapení se nekoná. Jak už tu zaznělo, nadprůměrný díl odpolední telenovely, ale slabý odvar Almodóvara. (28.07.2016)