Réžia:
Maria ProcházkováScenár:
Maria ProcházkováKamera:
Martin ŠtěpánekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Jana Krausová, Martin Hofmann, Vlastimil Třešňák, Eva Leimbergerová, Marie Boková (viac)Obsahy(1)
Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.
Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.
A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (269)
Všechno moc hezký, ale nějak nemůžu vstřebat myšlenku, že si šestiletej piškot vezme do hlavy, že mami je mimozemšťan. Proto si na ní vezme vidličku, aby ji mohla bodnout a svoji domněnku si ověřit. Já nevím. ()
Podle mého názoru zvládnutý film. Líbilo se mi, jak byl film natočený, naopak z toho, o čem příběh vypráví, se mi chtělo lézt po zdi. Co do formy filmu tedy nemám námitek, co do obsahu jich mám mnoho. Takže - Mladá žena má dítě s partnerem, který vypadá jak kašpárek, chová se jak debil a v okamžiku narození dcery zmizí do Japonska. Dá se tedy dohromady s chlápkem, který dceru vychovává jako vlastní a dělá dvojité služby, aby rodinu uživil. Po nějaké době se onen dříve zmiňovaný kašpárek objeví, chová se opět jako debil, má však dost peněz, tak se k němu žena vrátí a chtějí oba zmizet do Japonska i s dcerou (to, že ji vychoval někdo jiný ji samozřejmě ani trochu nezajímá), pak však přijde okamžik prozření - kašpárek se začne na letišti chovat jako tak velký debil, že si to i ta pitomá Čvančarová uvědomí a chce se vrátit zpátky. A co se nestane - týpek ji vezme zpátky. Popravdě, tohle jsem vydýchával ještě půl hodiny po skončení filmu, já bych ji kopnul doprdele tak, že by letěla až do toho Japonska, nána. ()
Jeden z mála českých filmů, který se mi opravdu líbil. ()
"Mami a ty už nejsi vyměněná?" V té české ubohé filmové produkci, která vznikala v době premiéry filmu se nedivím, že byl přijat tak dobře. V první řadě mě bila do očí nepřirozenost hlavní dětské představitelky. Takový přemoudřelý smrad s nepřirozenými dialogy mi zkazil celý film. Nechápu, proč si nedala paní režisérka větší práci při hledání přirozenějšího dětského herce. A vůbec nevěřím, že takhle dítě jejích věku mluví. ()
Bezbolestně koukatelné, ale jednou stačilo. ()
Úžasně svěží vítr zavál do českého filmu. Zdánlivě banálaní příběh, rozehraný s takovou inovací a fantazí, se jen tak nevidí. Procházková mě zaujala již před lety Žralokem v hlavě a těším se i na její další počin. Vypadá to totiž, že jako jedna z mála českých filmařů se nebojí experimentovat a to ani technicky. A že Muchow s jedním hudebním motivem předběhl i Triera, je pak již jen třešnička na dortu ;-) ()
Kdopak by se vlka bal je krasny rodinny film ,ktory je nielen natoceny velmi citlivo ale konecne su herecke vykony ceskych hercov uveritelne a nie krcovite . Na tomto filme citit, ze je natoceny zenskou rukou.Terezka a Simonko su proste neuveritelni ! Nechapem ako moze mat tento film na IMDb 7,8 a tu na CSFD len 68 %... podla mna si tento film zasluzi viac! ()
Cožpak o to - bál-nebál - ale já při sledování tohodle počinu přemýšlela, jestli se raději nemám nechat někde dobrovolně vlkem sežrat. Tvůrcům bych tímto ráda poděkovala zejména za zprostředkování neopakovatelných hereckých výkonů. 1* za zajímavý námět, který ale zapadl někde pod tunama naivního amaterismu a o co hůř, v designu a dialozích ala telenovela. Zcela beze studu a se vztyčenou hlavou se tak řadím k té části místní populace, která naprosto nepochopila hloubku a originalitu tohoto díla. ()
Maria Procházková dokázala převést dětské fantazie na filmové plátno. Pokud ve vás zbylo alespoň ještě něco z dětské hravosti a naivity a ve skrytu duše se cítíte být stále dítětem, bude se vám film líbit. Z pohledu malé Terezky uvidíte novou rovinu vnímání naprosto obyčejného vztahu neobyčejným způsobem. ()
Nebyla to uplna katastrofa, treti hvezdu za peknou Cvancarovou. ()
Vřele doporučuji. Skoro ani nemám slov. Vůbec nemám slov... ()
I přes poměrně nepříjemné hraní hlavní dětské hrdinky je film rozhodně na české poměry nadprůměrný. ()
Film se opírá především o kvalitní herecké výkony malé Dorotky Dědkové a překvapivě i Pavla Řezníčka, kterého jsem doteď bral pouze za neherce vhodného do Ordinací a podobných veledíl. Je tu hezky vidět, jak je potřeba si dávat pozor na jazyk před malým dítětem, které si z relativně jasného vyjádřeního dospělého dokáže udělat naprostou sci-fi.................moje hodnocení = 6,5 z 10. ()
Príjemný film pre všetky vekové generácie.Pre jedných rozprávka , pre druhých dráma.Kosa na kameň dopadá,ale v celkovom vyznení. Občas je to balancovanie na hranici originality s gýčom. ()
Po prvních minutách bylo jasné, že jsme si s tímto filmem prostě nesedli... A nebylo to kvůli objektivním nedostatkům, ale čistě jen o pocitu...Bohužel Dorotka Dědková mi byla strašně nesympatická a působila na mě nepřirozeně...Také si troufám tvrdit, že cílovým publikem jsou především ženy...Jako rodinný film nevím, nevím... ()
Velmi citlivě napsaná i natočená rodinná drama-pohádka. Malá karkulka v podání Dorotky Dědkové je úžasná, vlastně všichni herci ve filmu působí velmi přesvědčivě a přirozeně a film tím pádem působí moc příjemně. Radost pro oči i uši. Vyjímečný český film Marie Procházkové. ()
Na to ze to je ceske tak me to mile prekvapilo, ma to hlavu i patu! a myslim si ze ty 3* jsou akorat :) pekny vykon, ktery ale nicim extra neuchvati-alepson me ()
01. 01. 2010 (3.); tatínek (Pavel Řezníček) ve 42 letech, zajímavé bylo, že v jeden den na TV s tímto hercem šly dva filmy, docela příjemné podívání ()
Na český poměry... Málokterej film ve mně vyvolá beznaděj nebo vztek... (I když vztek rozhodně častěji) Možná to je tím, že ještě nejsem otrávenej rozvleklým manželstvím nebo starostí o dítě, ale rozhodně jsem při sledování prožíval hodně emocí...A u cynika je co říct... Proti hereckému obsazení nemohu vznést jedinou námitku... Snad jen projev Martina Hoffmana vyzníval trošku nad věcí (rozuměj že snad ani neměl potřebu hrát...) A ty animované kousky hodnotím vskutku kladně... ()
Český film, který po dlouhé době smývá ze štítku "rodinný" všechnu tu špínu konvenčnosti a líbivosti, která se za několik let na něj navalila. Ono to není zrovna veselé pokoukání, svět nahlížený dětskýma očima nemusí být vždycky růžový nebo pastelový. Rodinná krize viděná a komentovaná šestiletou dívenkou je jak pro ni, tak pro diváka "dobrodrůžem", i když poněkud hořkým. O to víc skutečným, ať už zásluhou výborného scénáře a dialogů nebo výkonů všech zúčastněných včetně malé Dorotky Dědkové. ()
Reklama