Akvabely

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. (05.02.2009)

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. (17.08.2008)

O čem to je? Jsou tři. V dětském těle uvězněná Marie, překrásná Floriane a korpulentní Anne. Liší se od sebe vzhledem. Uvnitř jsou, však úplně stejné. Zmatené v lásce, toužící po porozumění a přátelství. Někdy jsou kruté jindy křehké, stejné jako dospívání. Co já NATO? Tak tohle mě opravdu odzbrojilo. Divák je vtažen do světa tří dívek, jenž je jako srdce po 100 metrovém sprintu-neskutečně živý. Díky tomu jak skutečně a věrohodně postavy působí je ochoten přimhouřit očko nad drobnými logickými prohřešky. Vše navíc umocnuje fakt, že se ve filmu až na jedinou kratičkou výjimku neobjeví žádní dospělí. Podobný film: Láska je láska. (05.06.2008)

Filmů na podobné téma bylo natočeno už asi sto. Je ale docela příjemné, že ten sto první se na celou věc dívá trochu jinak a ukazuje věci takové jaké jsou. Není to bůhvíjak dokonalý film, ale hlavně dvě věci se mi na něm líbily. Jednak to, že postavy neprochází nesmyslnými změnami, nepřevrátí během dvou dnů svůj pohled na svět ani nezískají úžasné schopnosti, jak tomu často v podobných filmech bývá a pak to, že Water Lilies, film o patnáctiletých děvčatech, se ani zdaleka nezaměřují na patnáctileté publikum a tudíž nechtěně nesklouzávají mezi jiné, "vtipnější", snímky z prostředí mladých lidí a jejich prvních lásek. Úplně ale pochopím, pokud tento film někdo naprosto zdrbe, důvody by se taky našly. (02.04.2008)

Zdaleka ne geniální - přesto velmi osvěžující debut. Trochu mne zamrzel příliš otevřený konec - mám rád pointy, tady jsem měl dojem, že v závěru skvěle rozehrané partie scénárista nevěděl, jak to celé vygradovat, takže to nechal tak nějak vyšumět do ztracena (což může mít velmi silný účinek, ten se ale zrovna tady nedostavil). Jinak ve všech směrech řemeslně výborně zvládnutý film a nebanální děj s banálním tématem. (27.06.2008)