Obsahy(1)
Film Tomáše Mazala a Pabla de Sax, zachycuje legendu, jak naznačují již titulky uvádějící „undergroundovou superstar“. Oba filmaři s Bondym procházeli jeho oblíbená pražská zákoutí: Malou Stranu, kde básník laje na množství schodů, které je mu zdolávat, občanskou plovárnu, kde před kamerou dovádí pod sprchou, starý židovský hřbitov, kde se dočkáme přednášky o historii a mystice, sídliště Petřiny, kde v zahradní hospodě Bondy přemítá o obyvatelích paneláků a úpadku českých restauračních zařízení. Vše s dovádivou lehkostí, která z Hrabalových memoárů, plných básnických licencí (Něžný barbar), činí poměrně neživou záležitost. Bondy dovádějící ve svém bytě v Nerudově ulici v hábitu sešitém ze dvou dek, soundtrack, v němž kromě obligátních Plastiků nechybí Lenka Filipová, záběry na Malou Stranu prostou turistického šmelinářství, to vše jen přispívá k pestrosti nepatetického pomníku muži, který pro druhou generaci pražského undergroundu (kromě autorů filmu například bratři Topolové, Vít Kremlička, Viktor Karlík a další) představoval v pravém slova smyslu gurua. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (10)
My žijeme v Praze, to je tam / kde se jednou zjeví Duch sám. Věru, v této Praze, která zde ve svém rozkladu a ošuntělé vznešenosti smíšené s plebejstvím připomíná Perlu z Kubinovy Země snivců, by se i Duch mohl zjevit. V té nynější komerčně našminkované mrtvole těžko. Procházka Prahou (s důrazem na hospody) s Bondyho ironickým a sebeironickým komentářem, která se neomezuje jen na turisticky vždy atraktivní historické centrum, ale zabloudí i na předměstí brutálně ničená tehdy socialistickou výstavbou. Nedokonalá technická stránka filmu umocňuje undergroundový charakter filmu. ()
Vůbec bych se nebál, že kdyby nějaký "neznaboh" českých osobností (třeba cizinec) spatřil Járu Cimrmana a tento příjemně iritující snímek "domácí" kvality, který mne pobavil a obohatil mnohem více, než většina "moderních" snímků /a abych navázal/ ... zrovna v té části, kdo Bondy polemizuje o zavedení běhu do schodů v zimě, jako olympijské disciplíny a sám na údiv občana utiká v jedné z pražských uliček nebo v situaci, kdy sám "zasedá ve svém hábitu ke své těžké a zodpovědné práci",zaměnil tyto dvě postavy či ztotožnil za jednu /popřípadě by se potkali na jednom ze schodů, po kterých jak jsme mohli vidět se dá sotva chodit/. ()
Kde jinde než v Praze? Kdo jiný než Bondy? Zase jednou film za pět už pouhou svou existencí. "Undergroundová superstar, 1984/85". Mimochodem, je to asi tři dni, co umřel psí voják Filip Topol. /// (PS: Karlitoo, číst tvůj komentář je sice podobné absolvování oné prosazované olympijsmé disciplíny, ale díky, ó chápající!) ()
A my nie , ale na tom nezáleží pokiaľ nás na svoju home view zoberie niekto ako Egon Bondy, ktorému nevadí na kameru vystavovať svoj pivný profil a navyše si z toho robiť srandu. Človek, ktorý nájde vtipnú alternatívu pre vyslovenie akejkoľvek formy filozofie aj v prípadoch, kedy ho jeho mesto chce zradiť tým, že existuje riziko pádu pri ktorom si rozbije na zamrznutých schodoch hubu. Egon Bondy nás berie po uliciach a tam často krát aj náhodou stretáva ľudí, ktorým vďaka postsynchrónnemu komentáru dáva na hlavu vavrínový veniec najkvalitnejšieho humoru so vzťahom k triezvemu cynizmu. Mám ťa rád ty invalidný súrodenec. ()
Procházka Prahou – starou, šedivou a oprýskanou, ale zato s Bondym, Egonem Bondym. Takže si na každým rohu zapálíme cigárko, vypijeme pivko, posedíme si, pokud možno, v tej nejzaflusanější putyce a sprostě si zanadáváme na ty zasraný malostranský schody, jsme v dobré společnosti básníka, tedy je to v pořádku. ()
Reklama