Výkřik

Michelangelo Antonioni zde své téma kupodivu filtruje přes postavu muže a to ještě v době neorealistické vlny. Film má velmi zajímavý půdoris - způsob jak se představuje hlavní postava, jak je budován děj, i hledání tématu - divákem. To jsou důvody, proč není možno během filmu vystřízlivět. A je to velmi citlivé, ...jak je to celé citlivé!!! (17.05.2010)

Klasifikace "neorealistické" dílo mi přijde svazující.Pan Antonioni jen zasadil do své doby to, co provází lidi od věků.Tedy vztah mezi dvěma lidmi a komplikace, které tento fenomén přináší.Hrdinoví se boří vztah, manželka si našla někoho jiného, je tu i dítě.Tedy nudná startovní situace.Ale hrdina je tak vystřelen na okružní jízdu po hledání vztahu, který by ho uspokojil.Za dohledu své dcerky, která to komplikuje svým,"dětským" způsobem.Následující vztah snad s dávnou známou končí jejím netaktním jednáním, přidá své i manželka s kufrem osobních věcí hrdiny, který musí lhát, následuje pumpařka se svým otcem, která řeší zase svůj problém.Opět neuchopeno.Pak prostitutka.Hrdinova dcerka se vrací k matce a on zůstává s devastovanou psychikou a emocionální prázdnotou úplně sám.A ve finále se pak skokem ze senážní věže za dohledu objevivší se manželky odebere na věčnost.Krásný a symbolický je poslední záběr, kde manželka vytváří s tělem mrtvého muže na zemi kříž.Doslovný i obrazný.Muž končí tam, kde začal, u své ženy, ale to je jen kříž !!Černobílý film a učvachtané nevlídné exteriéry jen parádně rámují děj.Bylo by zajímavé vědět, kolik toho z vlasních zkušeností promítl pan režisér do tohoto příběhu.Odkazuji zde na Identifikaci ženy.Krásný film.Hodnotím vysoko. (19.02.2011)

Pekny socialni film s hlavnim hrdinou nezamestnanym delnikem. On the road - neorealismus s mirnym noir nadechem a s komornim klavirnim doprovodem. 4+ (19.06.2016)

Italský neorealismus není nic pro mě... (01.03.2019)

Road movie na spôsob Antonioniho sa odohráva v bezútešnom prostredí - od ponurej priemyselnej štvrti, cez rôzne chudobné príbytky. Hlavný hrdina Aldo, robotník v cukrovarskej fabrike, sa opustený ženou Irmou vydáva na cesty so svojou dcérkou Rosinou. Na svojej púti stretáva rôznych zaujímavých ľudí v rôznych životných situáciách, s rôznymi problémami. Nechýbajú medzi nimi ani mladé a príťažlivé ženy, ktorým vôbec nie je ľahostajný (najvýraznejšia z nich je pumpárka Virginia vo výbornom podaní Dorian Gray). Lenže Aldo nedokáže zabudnúť na svoju ženu, nikde nenachádza pokoj a putuje stále ďalej. Napokon si však uvedomí, že pred svojim smútkom nikam neujde a vracia sa na začiatok svojej cesty. Záver v prázdnej cukrovarskej továrni je nesmierne intenzívny. Aldovu púť sprevádzajú clivé, ale krásne tóny klavíra. Rozprávanie je to smutné, ale veľmi ľudské. (15.08.2021)

Na Antonioniho velice srozumitelný snímek. Ponurá atmosféra dotvářená mlhou a chladným počasím hezky doplňuje příběh dělníka Alda. V některých pasážích mi ovšem přijde, že se s hlavním hrdinou ztotožní jen velmi málo diváků, protože je Aldo občas až příliš sebelítostivý. Každopádně tenhle film stojí za zhlédnutí i když to moc veselá podívaná není. (23.06.2008)

Nemám rád Antonioniho odtažité, divácky nepříjemné filmy. I když film disponuje zajímavým a silným příběhem v první půlce (po benzínovou stanici), naprosto ztratí dech a vyšumí v půlce druhé, kde se režisér jen opakuje a uměle natahuje trápení nejen hlavního hrdiny, ale i mé. (15.03.2013)

Krásná černobílá kamera (točení v exteriérech, zvláštní zamlžená atmosféra u řeky, pocit rozletu na všechny strany u pumpy, časté hluboké průhledy skrze dveře, okna, až etnograficky realistické interiéry domů ...) a v něčem těžko uchopitelný Aldův příběh. Proč se sakra chovají tak, jak se chovají? Kam směřuje. Pocit vyprázdněnosti a neschopnosti najít či vnímat štěstí, opuštění (opouštění) všeho. Steve Cochran (prý) také stále něco hledal, až nalezl ani ne deset let po tomto filmu smrt na moři. Výborný pomalý Antonioni. (21.03.2013)

Syrový a krásně udělaný film. Čiší z něho dozvuky neorealismu, ale už je jasně patrné moderní cítění filmového vidění. Přes sociální podtext příběhu přesahuje hledání místa, cesty a důvodu žití. Film je vlastně jakousi italskou roadmovie (podobně jako Silnice) a chvilku i připomínkou "pošťáka, který zvoní dvakrát". Antonioni byl už zralý umělec, ale ty opravdové mistrovské kousky ho ještě čekaly. (28.01.2009)

Dost nedoceněný Antonioniho film trochu netypicky odehrávajcí se nikoli mezi odcizenými intelektuály nebo uměleckou bohémou ale v prostředí "obyčejných lidí" (12.12.2020)

Konečně Antonioniův film, kterému můžu dát čtyřku. Na jeho filmy jsem se těšil, ale tak nějak mě zklamaly. Režisér očividně dával přednost formě před obsahem a zapomněl na to hlavní - na diváka. Jeho filmy jsou plné lidského utrpení a strádání a přitom nedokážou vyvolat sebemenší lidský pocit. Jsou chladné a nezúčastněné. Pro mě dost vážný handicap. V rámci žánru za 4. (18.12.2020)

Velice smutný a dojímavý, ale přesto nádherný film od Michelangela Antonioniho. Zřejmě jeho první dílo, kterým se zapsal do filmové historie. Svou ponurostí a bezvýchodností mi to připomnělo předchozí Felliniho filmy Silnice a Cabiiriny noci. Na rozdíl od následujích Antonioniho "experimentálních" filmů, tento by se mohl líbit i "normálnímu" divákovi. (26.11.2005)