Réžia:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrajú:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (viac)VOD (5)
Obsahy(2)
Veľkolepé sci-fi dobrodružstvo prichádza! Paul Atreides je mladý muž s výnimočným darom, ktorému bol predurčený osud, akému nemôže celkom porozumieť. Musí sa dostať na najnebezpečnejšiu planétu vesmíru, aby zaistil bezpečnú budúcnosť pre svoju rodinu a svoj ľud. Práve tam je možné nájsť vzácnu komoditu – korenie, ktoré dokáže odomknúť plný potenciál človeka. Paul a jeho rod však nie sú jedinými, kto si robí na planétu a jej zásoby nárok. Črtá sa konflikt, v ktorom prežijú len tí, čo dokážu čeliť svojmu strachu. (Continental film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 607)
Vizuálně zážitek a po letech výmazových superhero sraček vyloženě těší zajít na umělecký blockbuster s přesahem a silnou atmosférou, realizace pouštní planety výborná, přesto nejsem nijak extra unešený. Všechno je šíleně epic a zpomalovaný, což po dvou hodinách omrzí až prudí. S žádnou z postav se mi nepovedlo splynout, vlastně je mně celý další osud lhostejný. Neduživý Timothée mi nesedí a asi nikdy nebude. Přičemž je to temný, mělo to být krvavější (protože rating? trapas). ()
// Pět řad politiky ze Hry o trůny narvaných do dvouapůlhodinového filmu, který je paradoxně i přesto velice pomalý jak v budování světa, tak napětí. Jenže v tomhle případě jsou ty komornější momenty opřeny buď o skvělý soundtrack, nádhernou kameru, nebo výborné herce (Rebecca Ferguson je tady neskutečná), takže se člověk v podstatě jen modlí, aby to kvůli tomu celé neskončilo moc brzy, protože ještě nemá dost. Takový hlad po zápletce jsem v kině neměl ani nepamatuju, Villeneuve ale naštěstí nepřestává servírovat. Ať už jsou to dechberoucí akční sekvence, momenty zrady, či hutné vize toho, co se teprve stane. Je to vlastně strašně fajn vidět na velkém plátně zase jednou nový svět představovaný s takovou důkladností, jako to kdysi činili Lucas, Jackson, nebo třeba právě Benioff s Weissem. Villeneuve na to jde sice trochu jinak, jeho film se tak oproti těm výše zmíněným látkám dost vymyká, a určitě to nesedne každému, pokud na tu jeho hru však přistoupíte, čeká vás ten typ zážitku, který se v kinech objeví jen jednou za pár let. Užijte si ho. 9/10 ()
Komu se líbil režijní a estetický set-up Blade Runnera 2049, bude se u Duny radovat, neboť je ve vší své monstróznosti a technické opulenci ještě o kousek dál. Villeneuve umí být epický, pompézní, vznešený i okázalý, nikdy to však jako celek nesklouzává do přehnaného patosu či kýče. Audiovizuálně jeden z nejopojnějších filmů za poslední roky a dějově těžko hodnotit, možná bude lepší zatím čekat na part 2. Zimmer fantasticky funkční ve filmu, hůře poslouchatelný samostatně. ()
„ALE ARRAKIS JE ARRAKIS. A POUŠŤ POHLTÍ SLABÉ JEDINCE. MOJE POUŠŤ. MŮJ ARRAKIS. MOJE DUNA…“ /// Tohle bude ten typ filmu a vyprávění, na kterej musíte mít náladu. Nečekat bitvy lítajících talířů či řežbu svítících mečů, ale připravit se na zapojení šedý kůry mozkový, páč ne všechna poselství jsou vyřčena nahlas. Navíc se tady bere všechno a všichni strašně vážně. Čekal jsem, že vizuál zastíní příběh. Zbytečně. Baví mě jak první vypravěčská polovina, tak i ta druhá, pouštní a podivuhodná. Půlku filmu „dělá“ Zimmerova hudba. Hercům zase Villeneuve vtiskl neuvěřitelný charisma. Postavy zbytečně nežvaněj, hodně toho řeknou pohledem a gesty (někdy doslova) a takovej Chalamet je pro mě překvapení jako prase. Pak třeba i to, že Momoa (jako „Duncan“) je lepší než celej Aquaman. Když už jsem u herců – maskéři se kurevsky vyřádili! Taky mě překvapilo, kolik (těch známejch) si tady mírnix týrnix umře. Epickej zážitek, kterej těží z digitálního megalomanství a malejch detailů, jako je třeba „příchod“ červa, Ibadovy oči, Hlas nebo Ornithopter. Po dlouhý době jsem zase chtěl, aby něco neskončilo… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Frank Herbert, neznám. 2.) Miluju písek víc než vodu. Proto furt plivu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
Galéria (102)
Zaujímavosti (99)
- Skladateľ Hans Zimmer aj režisér Denis Villeneuve vyrastali s hlbokým rešpektom k románu Dune. Keď Villeneuve opúšťal krajinu, aby natáčal film v zahraničí, Zimmer mu povedal: "Nepokaz to." Keď sa Villeneuve vrátil, aby odovzdal film Zimmerovi na zhudobnenie, vrátil rovnaký postoj: "Nepokaz to." Nakoniec film získal 10 nominácií na Oscara, vrátane jednej za Najlepší film, a získal šesť ocenení, vrátane Najlepšej hudby pre Zimmera. (Pat.Ko)
- Hoci pôvod hudobného nástroja, dudy, je neistý, existujú zobrazenia starovekých nástrojov podobných dudám z Egypta, Blízkeho východu a Ríma, a sú doklady o ich používaní v stredovekéj Európe (Anglicko, Írsko, Škótsko, Bretaň, Francúzsko, Španielsko, Portugalsko a Taliansko). Dudy boli prijaté vo vojenských jednotkách na Blízkom východe už viac ako storočie - jordánska armáda má obzvlášť pôsobivý pochodový orchester. A tak, s arabskými a islamskými vplyvmi v Dune, je úplne vhodné, že dudy by mali byť použité armádou Atreidov na ceremoniálne účely. (Pat.Ko)
- Skladateľ Hans Zimmer získal svoju 11. nomináciu na Oscara za Najlepšiu hudbu za tento film a zaslúžil si druhého Oscara vo svojej dlhej kariére, 27 rokov po filme Leví kráľ (1994). Na osobnom odovzdaní ceny na ceremoniáli Oscarov nebol prítomný, pretože mal sériu koncertov v Amsterdame, a tak herec a člen obsadenia Jason Momoa prijal cenu v jeho mene. (Pat.Ko)
Dunu jsem zatím viděl dvakrát (jednou v kině, jednou doma na počítači). Neumím si představit, že by mohla vzniknout lepší verze - a navíc lépe zrežírovaná. Hodně se toho píše o výtvarné, hudební a zvukové stránce filmu, dovolím si tedy dva postřehy z jiného soudku. >> 1) Cesta Paula Atreidese za "hrdinstvím" není přímočarou cestou k poražení zla. Villeneuve dobře chápe, že Paulova cesta je v jádru tragická - a tak ji také ukazuje. Ve svých prorockých vizích Paul vidí, že pokud nastoupí cestu Mesiáše (spasitele Duny), bude to cesta lemovaná ukrutnostmi, bolestí a krveprolitím - jednu (spravedlivou) válku vystřídá druhá (náboženská), jejíž plamen postupně zachvátí celou galaxii. Je tak od počátku stavěn před velké osobní dilema. Jak si tváří v tvář tak otřesné budoucnosti, která je zcela v rozporu se zásadami a ideály mého ušlechtilého otce, mého rodu, uchovat lidskost? Jak se mám zachovat? Je možné se takové budoucnosti vyhnout, nebo už je předurčená, zasetá dlouho dopředu? Jsme snad pouze rukojmími osudu? Paulův vnitřní boj je zdaleka tím nejlepším na celém filmu - vnáší do něj temný a hořký podtón, který komplikuje jinak klasické schéma hrdinské cesty. Tak i triumfální pochod do pouště v závěru filmu ("Má cesta směřuje do pouště.") je triumfálním jen zdánlivě. Tohle je mimochodem něco, co mi zásadně chybělo na Lynchově verzi (se kterou toho ta Villeneuveova překvapivě sdílí poměrně dost - především, co se týče lehce surrealistické a taktilní, bohatě texturované výpravy). >> 2) Duna není pouze příběhem o rodinné tragédii a složitých politických a mocenských pletichách na pozadí, které tuto tragédii uvádějí do pohybu. Je to také příběh planety Arrakis - titulní Duny. Villeneuve se v jednom rozhovoru nechal slyšet, že nechtěl drsný (a přece krásný) pouštní svět planety Arrakis zobrazovat jen horizontálně - širokoúhle, ale také "vertikálně". Myslel to sice primárně ve vztahu k obrazovému formátu (IMAX), ale má to i hlubší rovinu. Poušť není ve filmu toliko malebnou scenérií, stínovou kulisou lidských dějů, ale živoucím aktérem - promlouvá. Důležitou součástí Paulova příběhu je jeho mystické (vertikální) pouto s tímto pouštním světem a Villeneuve věnuje hodně času tomu, aby ono vnitřní jiskření mezi hrdinou a jeho novým (osudovým) domovem vykreslil - a to formou jakéhosi dialogu. Poušť tady přitom není jen nějakou abstraktní veličinou, ale má vždy konkrétní (hmatatelnou) dimenzi - v podobě písku, psychotropního koření, skal, brouků, ušatých pouštních tarbíkomyšek (k nimž - pro neznalé předlohy - odkazuje Paulovo budoucí fremenské jméno) a hlavně - gigantických pouštních červů, skutečných vládců a božstev Duny. Ve filmech (možná by bylo přesnější říct: ve filmech odnošených západní kulturou) se nevidí moc často, aby lidé aktivně komunikovali s mimolidským světem - natož s celou planetou, jejím mikro- i makroskopickým životem! A stejně tak, aby svět (což je ale jinak běžná zkušenost) neustále komunikoval s lidmi - ať už skrze sny nebo vnější znamení. A přijde mi o to důležitější, že se tak děje v supervelkolepém hollywoodském blockbusteru. () (menej) (viac)