Hoffa

Máte pocit, že zatiaľ je to o ničom a stále veríte že za pár minút to už bude lepšie. Ale ono nie. Nikdy nepríde nič. Tento film zachytáva kariéru legendárneho odborárskeho vodcu, ktorý bol v 30.tych až 60.tych rokoch minulého storočia výraznou osobnosťou americkej politickej scény. Vzpurný, nápaditý a charizmatický James R. Hoffa vybudoval skoro neobmedzene silný odborový zväz. To je vskutku zaujímavý nápad na snímku, avšak to by sa jej ako režisér nesmel chopiť Danny DeVito. Ten je ako vyprávač príbehu strašný. Ja netvrdím, že vyhľadávam násilie alebo krv, lenže tu sa nedeje nič. Pamätám si na jednu dobrú scénu v aute, ale to je tak všetko. Čakal som strašne veľa a dostal som strašne málo. Od snímky s Jackom Nicholsonom a Danny DeVitom som proste čakal viac. (02.10.2019)

Je to jeden z těch filmů, na kterých je poznat, že DeVito režírovat umí. Američané mají filmové biografie svých hrdinů zřejmě rádi, ale pro mě je to námět beznadějně nezajímavý. Jiná věc by byla, kdyby se scénář důkladně a zasvěceně zabýval otázkou, jak přesně tento odborářský boss spolupracoval s organizovaným zločinem. Co z toho měli odboráři, co odborářští vůdcové, co mafie, co vláda, co americká morálka? Na to, abychom se nad těmito otázkami mohli zamyslet, říká film příliš málo. Ano, je povrchní. (17.01.2011)

V politických filmoch divákom častokrát nejde až tak o umeleckú hodnotu, ako o historické fakty o historických postavách. Lenže k tomu si stačí prečítať pár riadkov na Wikipédii, ako už spomenul Matty. Tvorcovia týchto príbehov to tiež vidia inak. Vkladajú do nich svoju kreatívnu a názorovú optiku, a preto sú niekedy tak veľkolepé či kontroverzné (viď počiny Olivera Stonea). DeVitovi sa to podarilo tiež. Trošku amerického pátosu, ktorý má za úlohu glorifikovať osobnosť s pochybnou povesťou, a mnoho tvorivých perál vystavujúcich na obdiv kameru (kolážovité zábery pripomínajúce Briana De Palmu), scenár, aj hercov. Herecká zostava sa tu stretla skutočne kvalitná, čo mám práve na týchto "väčších" filmoch rád. Disponujú istým duchom doby, ktorý nám vždy bude pripomínať, ako to vtedy asi v šoubiznise vyzeralo. Podobne ako napríklad prostredie odráža tvár samotného miesta zachytenú v čase. Zase som sa nechal uniesť, ale na záver sa chcem ešte vrátiť k Hoffovi. Organizovaný zločin a politika možno k sebe inklinujú prirodzene. V oboch sa predsa jedná o individuality vzbudzujúce rešpekt más a tým nadobúdajúce niečo ešte hodnotnejšie než peniaze - moc. Toť vše, pod týmto textom si môžete ako podklad predstaviť americkú vlajku a následne si privodiť orgazmus alebo infarkt, to už podľa vkusu. (19.10.2014)

Vynikající biografický snímek mapující život a postavu odborového předáka Jamese Hoffy. Danny DeVito jde, pravda, trochu ve Stoneovských stopách, některá životopisná data si volně interpretuje a některá neobjasněná zase domýšlí, ale to nic nemění na faktu, že se mu podařilo natočit skutečně strhující dílo. Jestliže má film několik filmových znaků, pak v snímku Hoffa jsou zastoupeny všechny tři jejich kategorie - znaky ikonické (realistická kresba odborářského a dělnického prostředí), symbolické (osobnost Hoffy coby symbolu propojení světa odborů a Mafie) i umělecké (mnohoznačnost a nevyřčenost mnohých významových nuancí). Stejně jako u Stonea je i DeVitův film politikum, který zjevně odkazuje k režisérovu politickému zakotvení a prozrazuje, v které části politického spektra asi leží DeVitovy politické sympatie. Danny DeVito obsadil do hlavní role charismatického Jacka Nicholsona, s jehož přesvědčivým hereckým výkonem celý film roste (zdatně mu sekunduje i on sám v jedné z velkých rolí). Hoffa je pro mne zhmotněním vysokého standardu kladeného z prestižních důvodů mezi (americkými) filmaři na umělecký životopisný film... (17.10.2007)

FAIR PAY Jeden z těch průměrných životopisných filmů, kdy po dvaceti minutách litujete, že jste si o dané osobě raději nepřečetli pár řádků na Wikipedii. Velice americký (pro neAmeričana tudíž nepříliš pohlcující) příběh o šéfovi odborů a jeho pletkách s mafií nevyniká v žádném ohledu. Nicholson umí uhrát postavy vyznačující se méně předvídatelným chováním. DeVito zase umí šetřit patosem a netočit dle pevně daných šablon (viz předcházející Válka Roseových). Pár scén lze při nejlepší vůli přizdobit slůvkem „pěkné“ (třeba ta poslední, přebírající si realitu po svém), ke zbytku lépe sedí „nudné“. 60% (25.08.2009)