Gordon Ramsay: Noční můry kuchyně
Kitchen Nightmares
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (85)
Výstižný komentář: uživatel iamek. Přesně tak - ustavičně to samé dokola, mění se jen místa a ksichty, šablona zůstává stále tatáž. Světově uznávaný gastronomický koryfej přichází a vše ho děsí: odporné jídlo, nudný a staromódní interiér, příšerná hygiena, mizerná obsluha, infantilní či naopak senilní, každopádně nesoudní a neschopní majitelé. Pak zaúřaduje, provede nějakou tu psychoterapii, letmo se zmíní o jakémsi úžasném receptu a rázem je vše jinak.Štěstím slzící majitelé zčistajasna vykazují 20% nárůst zisků, všichni pláčí, radují se a objímají a Gordon udílí dobré rady do života a podnikání. No... jednou je to zábavné, podruhé už poněkud trapné, pak už jen otravné a zjevně určené jedincům mdlého rozumu. Britskou verzi jsem neviděl, americká stojí za hovno. ()
iamek to vystihnul naprosto přesně. Americký pořady začínají bejt strašně snadno rozpoznatelný - trochu afektovanosti, trochu siláckých řečí, trochu happy-endu. Prostě se na plotně musí vařit předevšim emoce. Ať si říká kdo chce, že Pohlreich Gordona jenom kopíruje, naše "Ano, šéfe!" je alespoň po našem. A taky za Zdeňkem nestojí celej tým, kterej by restauraci přes noc překopal od základů a její chod tak kolikrát posunul razantním krokem kupředu ;) ()
„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu. ()
[První dvě série] Největší chybou je srovnávat americké Kitchen Nightmares s původními britskými bratříčky či dokonce s počeštěným Ano, śéfe. Tohle je totiž tvrdá reality show. Restaurační personál už přistupuje k pořadu jako k soutěži kde něco vyhrají (v každém díle je interiér přestavěn a především získávají obří publicitu) a producenti Foxu se tomu přizpůsobili. I když mě zpočátku styl akčních sestřihů a dramatické hudby totálně iritoval, tak po jeho akceptaci jsem se začal konečně bavit a užívat si všechny ty exoty co si přišli "zasoutěžit". První dvě sezóny 75 % ()
Místy velmi předvídatelné a zahrané na maximální efekt. Každý díl má velmi podobný scénář. Ale je to celé neskutečně zábavné a charismatický Ramsey to celé drží pohromadě. Je vidět, že je showman, který přesně ví kdy pořadu dodat šťávu. Lidi dokáže seřvat jako nikdo druhý:-) Co mne ale zarazilo bylo to, že je i skvělým psychologem a na některá obzvlášť tvrdá individua jde rafinovaně psychologicky. Např. jednomu narcistickémum týpkovi večer vynadal do čůráků a druhý den ráno mu promítal na dataprojektoru fotky z jeho života. Kdy byl energický a plný elánu do vaření. Týpka to dojalo a to umožnilo Ramseymu mu promlouvat do duše. Ďábelské:-) ()
Reklama