Tři srdce

Dekadence světu vládne, ještě teď se při vzpomínce na tento film směju a směju. Souboj bratrů na meče byl vzrušující, nikdy jsem nezažila nic hůře nasnímanémo, a závěrečné vyústění osudu Brata mi přivodilo těžký záchvat smíchu. Princezna Jasna byla dokonale natvrdlá. (Značně nadsazené a ironické hodnocení.) (25.12.2007)

Kristovo levé varle, to byla zas amatérská srajda! Samým úžasem z tohoto veledíla jsem zapomněla oškrábat správný počet brambor a měli jsme fakt hubený oběd. Překousla bych gulášovitý příběh, slaboučké rádobyherecké výkony i úsměvné efekty, ovšem dialogy byly prostě čirou esencí debility - to si druhou hvězdičku nezaslouží, kdybych zavřela obě oči, srolovala uši a jako bonus strčila palec do zadku. 28% (30.05.2011)

Tak to je hrůza... Tato pohádka ne že se vůbec nepovedla, ta se zcela pokazila! Na otázku "Jde natočit hroznou pohádku" slouží tento kousek dobrým příkladem. Tato pohádka postrádá jakoukoliv pohádkovost, ční z ní jen chlad. Bohužel to je způsobeno i angažováním Jana Potměšila jako krále na "pojízdném vozíků-trůnu". Z toho šla husí kůže, ale nepříjemná. Celkově byl děj nezáživný, výkony herců nezajímavé. A konec? Ten si udržel stejně "vysokou" laťku jako celý příběh. S klidným svědomím mohu říci, že se jedná o nejhorší celovečerní pohádku od revoluce. A celkově jednu z nejhorších pohádek, co u nás kdy byly natočeny. (18.01.2008)

Já si to představuju nějak takto: spolek divadelních ochotníků Tyl v jedné nejmenované vsi se rozhodl, že si střihne vlastní představení - pohádku. Něco znali, něco si ještě načetli a sepsali si scénář. Pak na tom dřeli vždycky, když přišli z práce. Pohádku secvičili, sehráli a byli docela úspěšní. Sousedé je poznávali v legračních kostýmech, smáli se a nakonec i zatleskali. Když pak herci po představení seděli v hospodě, napadlo jednoho z nich, že jeho bratranec v sousední vsi dostal na minulé narozeniny kameru a už i něco vyhrál v Neváhej a toč! Mohl by jim tedy natočit reprízu, kterou budou dávat za týden... Bratranec to skutečně natočil a jelikož v představení bylo několik pěkných momentů, poslal to zase do Neváhej a toč! V televizi to ale nějak popletli a pohádka se celá dostala do hlavního vysílacího času. (25.12.2007)

Něco tak odporně tupého jsem už dlouho neviděl! Nevím, jak toto mohl Václav Křístek pustit do televize, nicméně mě tím přesvědčil, že i tak nevinné téma jako krátká pohádka se dá změnit v hrůzostrašný zážitek pro každého diváka. Začněme po pořadě. Scénář by v podstatě nemusel být tak špatný, i když sopka za moravským zámkem pro dospělého působí poměrně úsměvně. Ale ted už jen samé zápory. Tupé dialogy, hrozivé herecké výkony (proncezna by měla hrát ježibabu, Potměšil se do filmu raději neměl vracet), blbá kamera i střih. Osvětlovači asi zaspali, celý film byl tmavý. Exteriéry byly vybrány neumně, interiéry v oholeném zámku jakbysmet. Herci jenom stáli před kamerou a přednášeli neživé dialogy, komparzisti se smějí do kamery a trmacejí se bezcílně záběry. Vrcholem je závěr v jakémsi podzemí, který absolutně nenapíná, děj tudíž nemá gradaci a z pohádky nemáte žádný dobrý dojem. Na pohádce mě pobavila jediná věc, souboj Potměšila a jeho nevlastního bratra, který působil tak parodicky, až jsem se opravdu chlámal, ale to záměrem asi nebylo. A slepec měl pěkného ratlíka... Za to ta jedna hvězdička. Ztráta hodiny a čtvrt času! (25.12.2007)