The Thick of It
Série(4) / Epizódy(21)
Obsahy(1)
Pouhých 18 měsíců strávil na Ministerstvu práce a sociálních věcí Cliff Lawton. Pracoval dobře - alespoň jej o tom všichni ujišťovali. Tak proč jej najednou začali vláčet tiskem? Proč "Lawtonův osud visí na vlásku!" a podobné výplody bulvárních hyen? Bůhví. Faktem však je, že účast takového člověka vládě zrovna na důvěryhodnosti nepřidá. Chraň bůh, že by musel odejít pod mediálním tlakem! Takovou úvahu "premiérův zlý muž" Malcolm Tucker kategoricky odmítá! Oslabovat kabinet však nadále nelze, to je jisté... Hugh Abbot, který Lawtona na téhle ne zrovna nejvděčnější židli vystřídal, si možná i proto víc než dobře uvědomuje její vratkost. Ví, jak málo někdy stačí k pádu, a ví, že nic tak neupevní úředníkovu pozici, jako veřejný úspěch. Jenže kde ho tak nahonem vzít? Chtělo by to nějaký trumf, který by proletěl titulními stránkami všech novin jako bomba a dal všem najevo, že konečně je ten správný muž na tom správném místě. Třeba takový vznik Sociálního sboru proti zneužívání dávek, o němž Abbot letmo pohovořil s premiérem, který byl, jak se mu zdálo, této myšlence velmi nakloněn. Ano, to bude to pravé sousto, které předhodí na mimořádné tiskové konferenci veškeré mediální elitě! Jenomže - byl ten premiérův souhlas opravdu tak jednoznačný? Sitcom Je to soda by bylo možno zařadit kamsi mezi Jistě, pane ministře a Kancl. Na první navazuje tematicky - je to rovněž politická satira z vládního prostředí, Kancl připomíná způsobem realizace: pseudodokumentaristicky točené, dynamická, nervní, těkající (v prvních dílech možná až příliš, posléze se tvůrci poněkud zklidnili) kamera, evidentně částečně improvizovaný dialog. Chytrý humor, brilantně napsané dialogy i výborné herecké výkony, to vše nepochybně přispělo k tomu, že i přes relativně malý počet epizod si již tento seriálek získal značnou pozornost diváků i kritiky (získal již 4 ceny, na další byl nominován). (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (47)
Je to soda je na ČSFD velmi často srovnávaný s Kanclem a Jistě, pane ministře. Zatímco první jsem neviděl, druhý patřím k mým nejoblíbenějším komediálním seriálům. Z tohoto důvodu jsem měl velká očekávání, která bohužel zůstala nenaplněna. Po čtvrtém díle jsem sledování zanechal, neboť si svého času vážím příliš na to, abych tento seriál shlédnul celý. Sir Humphrey Appleby se musí v hrobě obracet, jeho inteligentní monolog je zde nahrazen výrazně slabším většinou založeným na vulgarismech a křičení. ()
Gudaulin to ve svém hodnocení nakousl přesně: nejde tu o sledování nejvyšších politiků, ale právě těch špindírů v pozadí - Dalíků a Šloufů. Ke snazšímu přístupu k seriálu je dobré prostě nečekat humor a jenom se divit, kam až hrdinové dokážou při pohybování se v politice zajít. I uživatelé, kteří hodnotili velmi nízce, asi uznají, že nuda to tedy rozhodně není... ()
Psal se rok 2004 a BBC se rozhodla bilancovat. Vyhlásila anketu pro své diváky o nejlepší britský sitcom (výsledky). Advokátem pro Yes Minister (Jistě, pane misnistře) byl vybrán Armando Iannucci. A ten si položil otázku: Jak by vypadal dnešní ekvivalent tohoto brilantního díla? A sám si i odpověděl. Už by to nebyla sžíravá satira na státní správu, ale na mediální obraz politiků. A tedy rostoucí význam jejich poradců a spindoctorů. BBC se netvářila moc nadšeně a poskytla jen minimální rozpočet na 3 díly a pozdně večerní slot na BBC4. Přece jenom politika je nepopulární téma i pro komedie. Iannucci se rozhodl využít několika tvůrců, s kterými se znal již z dřívějšího pořadu Gash (2003). Protože necítil žádný tlak, rozhodl se natáčet bez kompromisů (čímž určitě odradil řadu diváků). Jmenovitě extrémně dynamickou dokumentární kamerou, zachycující řadu extrémně vulgárních dialogů. Dodnes Iannucci vzpomíná na první den Capaldiho na castingu a jeho špatnou náladu, kterou promítal do svých replik. ___ Na rozdíl od Kanclu se hned první promítání setkalo s úspěchem a seriál patřil k nejsledovanějším titulům BBC4. Následovala rychle druhá sezóna s třemi novými díly. V roce 2006 byl seriál oceněn BAFTou jako nejlepší sitcom uplynulého roku a Chris Langham byl oceněn za nejlepší komediální výkon. Světlou budoucnost však narušilo obvinění Langhama. BBC seriál odstavila a nakonec došlo jen na 2 speciály v roce 2007. Ale poprvé už i na BBC2 a opět s nominací na BAFTAs. Když přišel i úspěch filmové verze In the Loop (Politické kruhy), BBC již na nic nečekala a objednala plnohodnotnou třetí sérii (8 dílů). Navíc již stabilně na BBC2 a v premiéře i na BBC HD. BAFTAs roku 2010 již patřila jednoznačně The Thick of It, když seriál a herci proměnili hned tři nominace. Čtvrtá série je určitě tou poslední, možná ale dojde na nějaký ten speciál. ___ O tom, že je Malclom Tucker životní rolí Petera Capaldiho, asi nikdo nepochybuje. Stačí aby nasadil svůj "bollocking" výraz a člověku běhá mráz po zádech. Frustraci ze své špinavé práce a nekompetentnosti podřízených PM si vylévá pomocí ještě špinavějšího slovníku, který mu dali do vínku páni tvůrci. Třetí a hlavně čtvrtá sezóna pak ukazuje, jak to vypadá, když se politické vody rozvíří až příliš. I při sledování poslední sezóny hodně Britů nevěřícně kroutilo hlavou nad podobou nových epizod s právě probíhající agendou (viz jídlo ve školách, ministerstvo zřizující vlastní banku, etc.). Finále pak tvoří reakci na stále probíhající Leveson Inquiry a propojenost médií s politikou. ()
Nejdříve bych upřesnil, že zatím existuje šest půlhodinových dílů z roku 2005, dva hodinové speciály z roku 2007 a osm půlhodinových epizod z roku 2009. V roce 2012 přibylo dalších šest dílů, z nichž šestý má opět dvojnásobnou stopáž. Nejdřív jsem myslel, že je hlavní postavou ministr práce a sociálních věcí, ale později se ukázalo, že jím je premiérův zlý muž Malcolm Tucker, což je úžasná postava a Peter Capaldi se na něm evidentně s chutí vyřádil. Kromě občas až neuvěřitelně sprostého slovníku jsou zajímavé i české titulky, které celou řadu reálií, jmen a přirovnání nahrazují českými ekvivalenty („To bude, až ve Vlastě vyjde reklama na zubní protézy s Ewou Farnou“ apod.). Celkově mi přišlo, že se seriál rozjížděl postupně, a opravdu skvěle jsem se bavil až od těch dvou speciálů. ()
Aneb jak by vypadal Yes, Minister po dvaceti letech. Námět neschopných politiků jako loutek v rukou těch několika vyvolených tahačů nitek asi neomrzí nikdy. Když je pak klasický recept okořeněný salvou kreativních nadávek a skvělého Humpyho nahradí snad ještě lepší Malcolm Tucker, je na nový kult zaděláno. Ty reakce, které budí i pouhé zmínění jeho jména v budovách vlády jsou něco, co se prostě musí vidět. Ale byla by škoda, kdyby to bylo jenom kvůli němu, i ostatní postavy totiž mají stále co nabízet. Hugh z prvních dvou sérií je tragická postavička do takové míry, že se ho snad nedá nemilovat, Nicola z dalších dvou se zase naopak nedá než nenávidět. A spolu s týmy, který za nimi a za opozicí stojí, tvoří bezkonkurenční nadávací mašinu. Přičinění poradce přes nadávky (swearing consultant) u psaní scénáře se na kvalitě těch samotných smrští "eF star star CUNT!" výtvorů podepisuje a nevím o žádném filmu ani seriálu, který by právě v jejich provedení měl konkurenci. Ukončení seriálu je tak neskutečná škoda, ale celá poslední řada je tak 'jiná' a zároveň zábavná, že by se na ni snad ani kvalitou navazovat nedalo. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (2)
- Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)
- Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)
Reklama