Verejní nepriatelia

Time is luck. -> Jedna z ustrednych viet, ktora emocne pohanala vo vire vzajomneho vztahu dve postavy z Miami Vice dostava v Public Enemies este vyraznejsie miesto. Temporytmus filmu je takmer vyhradne totiz determinovany skrz subjektivne vnimanie plynuceho toku casu hlavnymi postavami. Vysledkom toho je putavy paradox -> mame tu pribeh, ktory nie je pevne zovrety, ale skor pripomina spoza oparu prchave prebleskovanie sekvencii spomienok viacerych zucastnenych. Zaroven je pribeh az asketicky strohy -> emocii je tu takmer minimum, hlavne postavy sa takmer po cely cas filmu minaju a davkovanie informacii je vzdy zastavene v momente, kedy dalsie povedane by uz bolo prikraslovanim (t.j. esencia nutneho pre identifiakciu v deji je naplnena vzdy, ovsem za tuto hranicu do krajiny cisteho popisu film takmer nezachadza). A hoc film sa svojim umiestnenim v casopristore obtiera aj o Hollywood a jeho fabrikovane sny, svojim stylom (dig. kamera) neponuka divakovi ziadne vizualne trademarky toho obdobia (ci uz napodobnenim stylu nakrucania danej doby, alebo naopak priblizovanim sa k vizualnemu stylu gangsteriek odohravajucich sa v danej dobe). Nonsalantna atmosfera mimoakcnych sekvencii je vylucne sprostredkovana vybornou hudbou. (07.07.2009)

Johnny Depp, Christian Bale a tento příběh, byla jasná volba na ukašlaný podvečer mého nudného života. Plná očekávání jsem se na to vrhla a předpokládala jsem jasný konec s 5hvězdičkami. A co se dostavilo? šok :-( Nejvíce jsem se bála té neustále zmiňované kamery, ta mi ale nedělala nějak větší problém.. Johhny Depp nezklamal, jako vždycky :-) Christian Bale mě poprvé v životě přišel odporný. Takže zahrál přesně, co měl.. Klaďase alias Záporáka.. Ale příběh mi nějak unikal mezi prsty. Rozhodně má film natočený spoustu povedených scén (můj tip je scéna na letišti a samozřejmě závěrečná), ale něco tomu chybí... Druhá projekce mi to určitě prozradí ;-) (07.12.2009)

Soundtrack Elliot Goldenthal: 1. Ten Million Slaves - Otis Taylor [4:08] ,2. Chicago Shake - The Bruce Fowler Big Band [3:08] ,3. Drive To Bohemia [1:10] ,4. Love Me Or Leave Me - Billie Holiday [3:20] ,5. Billie's Arrest [2:19] ,6. Am I Blue? - Billie Holiday [2:50] ,7. Love In The Dunes [1:48] ,8. Bye Bye Blackbird - Diana Krall [3:44] ,9. Phone Call To Billie [1:42] ,10. Nasty Letter - Otis Taylor [5:04] ,11. Plane To Chicago [3:22] ,12. Guide Me O Thou Great Jehovah - Indian Bottom Association Old Regular Baptists [1:35] ,13. Gold Coast Restaurant [2:04] ,14. The Man I Love - Billie Holiday [3:05] ,15. JD Dies [3:54] ,16. Dark Was The Night, Cold Was The Ground - Blind Willie Johnson [3:19], (14.06.2011)

K Veřejným nepřátelům jsem navzdory spojení jmen Michaela Manna a Johnyho Deppa přistupoval s nedůvěrou, protože jsem měl možnost před zhlédnutím snímku číst poměrně výrazně negativní kritiku od Mirky Spáčilové. Naštěstí šlo o pouhou předpojatost, protože jsem měl tu čest s jedním nejzajímavějších kousků z žánru gangsterky za posledních 10 let. Pokud nedávám pět hvězdiček, pak jen proto, že konkurence je v této oblasti hodně vysoká, jen málokteré období a žánr je zmapované tak dobře, jako právě svět amerických gangsterů 30. let. Johny Depp hraje svého narcistního slávychtivého Dillingera s přehledem a chutí a jeho okolí představuje rovněž kolekci zajímavých figur s dobrým obsazením. Trochu pokulhává zobrazení milostného vztahu, umím si představit i charismatičtější a půvabnější herečku v hlavní roli. Svoji roli hraje i to, že Dilligerova partnerka byla jen pasivním prvkem jeho života, takové ty desperátky z filmů Bony a Clyde nebo Veřejný nepřítel č. 1, které se přímo zúčastňovaly přepadení, jsou holt pro diváka vděčnější. Kladem filmu je hudba i profesionální režie. Celkový dojem: 85 %. Nemůžu si odpustit dodatek, že vedle nedávno zhlédnutého snímku Zjizvená tvář, který má mnohem vyšší hodnocení, představují Veřejní nepřátelé z hlediska filmového řemesla o dvě třídy vyšší podívanou. Je to jako srovnávat tank vedle trabantu... (14.12.2009)

Legenda mainstreamových hollywoodských thrillerů režisér Michael Mann se pokusil zkřížit starou dobrou gangsterku s melodramatem, což je spojení sice hodně originální, ale výjimečně se, měřeno Mannovou filmografií, nadstandardní film nekoná, Mann si pohrává s filmem a dokazuje, že řemeslo zvládá dokonale, ale skloubení žánrů mu pod rukama nesrůstá v živý tvar, je příliš vykalkulované a nemá sílu ani gangsterské ságy (první polovina), ani kýženého melodramatu (druhá půle), na konci oko divákovo zůstává suché, absence slz a plochost emocionálního segmentu film potápí do hlubiny průměru. Nezachrání to ani jindy bravurní Johnny Depp... (02.10.2009)