Verejní nepriatelia

Proč bych to schovával za horu textu, když existuje jedno slůvko, které dokáže Public Enemies popsat nejpřesněji - nuda. Možná ještě rozšířená o přívlastek digitální. Těžko říct, čím si tahle plochá gangsteka, v níž se ani jeden z hlavních protagonistů nikam znatelně neposune (Purvis má jeden cíl celou dobu, Dillinger se od setkání s Billie také nijak nevyvíjí), vysloužila tak dlouhou stopáž. Nezajímavost obou hlavních postav je naprosto zásadním problémem - co má jako divák dělat, když ani jedné postavě nemůže fandit (protože oba lze vnímat spíše negativně) a jejich osud je mu ukradený? Slabších 6/10. (18.08.2009)

Legenda mainstreamových hollywoodských thrillerů režisér Michael Mann se pokusil zkřížit starou dobrou gangsterku s melodramatem, což je spojení sice hodně originální, ale výjimečně se, měřeno Mannovou filmografií, nadstandardní film nekoná, Mann si pohrává s filmem a dokazuje, že řemeslo zvládá dokonale, ale skloubení žánrů mu pod rukama nesrůstá v živý tvar, je příliš vykalkulované a nemá sílu ani gangsterské ságy (první polovina), ani kýženého melodramatu (druhá půle), na konci oko divákovo zůstává suché, absence slz a plochost emocionálního segmentu film potápí do hlubiny průměru. Nezachrání to ani jindy bravurní Johnny Depp... (02.10.2009)

Není pochyb o tom, že Public Enemies je jeden z nejlepších filmů roku 2009. Režisér Michael Mann spojuje síly s rozmanitým a úžasným hereckým duem Johnny Deppem Christianem Balem. Vzniká tak další americký gangsterský film z 30. let minulého století. Je to vzrušující hra na kočku a myš, s tak poutavou a věrohodnou rivalitou, že vás to hned vtáhne do děje. Už v prvních minutách mi bylo jasné, že koukám na přelomový film. O poslední vlně zločinu bylo natočeno plno filmů před deseti lety - Heat, Fargo, Casino, Pulp Fiction a Goodfellas. Od té doby jsem čekal na více zfilmovaných kriminálních filmů, které budou srovnatelné se staršími tituly, ale nedosáhly takové úrovně, snad jedině American Gangster. Ostatně mohu zmínit Eastern Promises, Gangs of New York, Road to Perdition, Collateral a The Departed. To jsou "jen dobré" filmy. Public Enemies je první film mého názoru, který vystihl podstatu kriminálního dramatu odehrávající se v delším časovém pásmu. Dostaneme se bez vysvětlování přímo do děje (až na krátké úvodní titulky). Vstupujeme do světa, kde rychle poznáme postavy Dillingera, hezouna Nelsona, Franka Nittyho a další kriminální živly. Vždycky jsem miloval zobrazení charakterů pomocí znaků, které je spojují a tenhle film to opravdu má. Mnozí kritizují styl Michaela Manna a jeho oblibu točit v HD. Ale vemte si, že hodně umělců namalovalo ukřižování Krista mnoha způsoby. Takže Mann by měl mít právo, aby příběh vyprávěl pomocí svého "štětce". Já osobně jsem si to vychutnal, zejména automobilové honičky a přestřelky, které považuji za nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Michael Mann prostě s autama umí. Depp, Bale a Cotillard(ová) jsou všichni skvělí, stejně jako zbytek obsazení. Skvělá rovnováha humoru a dramata. Rozhodně stojí za to vidět v kině (Jen já měl bohužel tu smůlu, že nalevo ode mě někdo neustále smrkal, přede mnou seděl dvoumetrovej chlap s brýlemi na hlavě, ve kterých se odrážely titulky, vpravo každých deset minut svítil mobilem a za mnou rád kopal do sedačky až přestal a natáhl si nohy do uličky které byly skoro na úrovni mé hlavy. Ano! Ani novináři nemají úctu k ostatním divákům v sále.) Prostě pro mě zatím nejlepší film roku 2009. (01.07.2009)

příběh gangstera johna dillingera protkaný červenou nití lásky k okaté billie.. krásná a poutavá gangsterka ze starých časů, v čele charismatický gangster ze staré školy.. pastava nejen pro mé oči, ale i pro mé srdce..:) krásné a poctivé, děkuju.. (a myšička na konci plakala a plakala a plakala.. dlouho v ní tyhle emoce žádnej film neprobudil) (01.03.2010)

Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. (14.07.2009)