Hlídač č. 47

Česká kinematografie se dostává z krize stejným způsobem, jakým se z ní vzpamatovala ta hollywoodská: natáčením adaptací slavných knih, pokračování a předělávek i přiváděním starých známých hrdinů do nové doby. HLÍDAČ Č. 47 je toho jako adaptace oceňovaného psychologického románu Josefa Kopty, představitele legionářské literatury, a předělávka Rovenského a Svitákova filmu z roku 1937 ukázkovým příkladem._____ Přestože se jedná o nejlepší Renčův film, nejsem si jistý, komu je vůbec určen a kdo z diváků může (d)occenit, nakolik důsledně je adaptace románu z 20. let a předělávka filmu z 30. natočena za užití formálních prvků oněch dob. Téměř neexistující práce s hloubkou ostrosti, snímání v polocelcích v několikasekundových záběrech, nadužívaním flashbacků motivovaných nájezdem na hrdinovu tvář, neustále se opakující hudební motiv a nadbytečné užití voice-overu, vypravěčská doslovnost a stylistická jednota, divadelně přepjaté herecké výkony s deklamativními dialogy... to vše se dá brát buď jako velice důmyslná nápodoba charakteristických formálních znaků filmů z 30. let, nebo jako rušivá nepatřičnost, která dává za pravdu těm obviňující HLÍDAČE Č. 47 z televiznosti._____ Osobně mám ale problém s tím, že Filip Renč nedovede natočit povedený žánrový film, protože z muzikálu mu vzejde výborná vizuální složka, která je zajímavější a poutavějśí než ta hudební, z romantické komedie pro ženy mu vyjde misogynní a hloupá podívaná a z dobrodružné akce na vodě nechtěně (?) vtipný hixploitation bez akčních scén. Jeho nejnovější počin je tak psychologickým dramatem, ve kterém po psychologii není stopy, protože postavy nejsou dostatečně prokreslené, jejich motivace jsou jednorozměrné a povrchní, a na drama chybí nosný konflikt a jeho pořádnější propracování. Ale oceňuji, že neustále zkouší nové věci a čeří vody české kinematografie. (02.12.2008)

Karel Roden v roli docela sympatického hlídače jedné železniční zastávky. Není ovšem pouze hlídač. Je především takový správně poznamenaný válečný veterán, který zoufale hledá životní klid, který, jak se dá očekávat, nenachází. Zato však nachází kupu docela silně pokryteckých spoluobčanů. Ještě si zde svoji slizkou roli vychutnal Vladimír Dlouhý. Zbytek herců a hereček byl průšvih. Atmosféra je ve filmu moc pěkná. Těžko soudit, jak si Renč s námětem poradil, když jsem nečetl předlohu a ani neviděl starší filmovou adaptaci. Nicméně mohu říci, že se mi tahle Renčova adaptace docela zamlouvala. Nevím ovšem, jakou měrou to zapříčinil Roden a jakou měrou všichni a všechno ostatní. 3* (09.07.2012)

Nemůžu se ubránit dojmu, že s tak dobrou předlohou šlo naložit výrazně lépe. Nejvíce mne iritovala ta přílišná polopatičnost na každém kroku, zejména když Douša zjistí, že ohluchl. Nestačí pouze záběr na mluvícího Ferdu, kdy Douša neslyší vůbec nic. Pro ty natvrdlejší Roden několikrát zoufale zakřičí "nic neslyším" a zběsile tluče kovovou tyčí o kolej. A pro úplné vylízance ještě jeden záběr na (ne)mluvící Aničku a pár posledních "nic neslyším". A takto je to, díky Bohu že alespoň v menší míře, po celý film. Filmu dominují Roden s Dlouhým (ve své typické roli intrikána na pozadí), krásné scenérie a příjemný klavír, který se však časem stane otravným, neb se neustále opakuje v jednom či dvou motivech. Suma sumárum - škoda, že Hlídače takhle zfušovali, mohlo to být mnohem lepší... 70% (18.09.2010)

Příjemné překvapení. Ačkoli Renč nenabízí bůhvíjak režisérsky vyspělý film (copak neví, že voice-over by měl patřit vždy jen hlavní postavě? Copak neslyšel strojenost projevu Siposové a Jiráčka?), osvěžující je hlavně dramatický scénář, který se (stejně jako Roden) nepokouší o humorné odlehčení, typický to neduh českých filmů. Příběh je sice jednoduchý, ale osvěžující právě tou starosvětskostí - divák přímo cítí feeling Československa dvacátých let. A Roden si za nesměšně chlapskou a hlubokou postavu válečného veterána zaslouží minimálně nominaci na Českého lva. Zajímavost: Film už byl natočený jednou - ve třicátých letech, ve scénáři Otakara Vávry, který moc stál i o režii. Tenkrát ale ještě jeho jméno nemělo zvuk... (27.11.2008)

Filip Renč dal dohromady řemeslně velmi profesionálně zvládnutý film, a k tomu dal skvělou hereckou příležitost Karlu Rodenovi. Ten nezaváhal a jelikož už mám dost "hereckých koncertů" a "životních výkonů", řeknu jen, že se stal nosníkem celého snímku a obdařil diváka zážitkem skvělého herectví. Bude to ode mě ovšem dost nefér, protože nevyzdvihnu emoce cloumající divákem při větě "...jenom ruce si umýt." nebo při samomluvných scénkách určených právě jen pro diváka, a to stejně nebude zdaleka vše, co by se z tohoto zaslouženě Lvem oceněného představení Pana Herce slušelo připomenout. Renč tentokrát vyčaroval skvělou atmosféru, budiž mu za to chvála. A když jsme u chvály, byl by hřích nevzpomenout číhosi Pána, nepozvednout kalich a nepřipít panu kostelníkovi Vladimíra Dlouhého na zdraví a též mu nepogratulovat ke krásně vybroušené zarážce na knížky. Pokud jde o zbytek herecké sestavy, už to tak slavné není. Václav Jiráček sice perfektně zvládá svou úlohu a je divákovi (no dobře, tak mně) sympatický jako program jisté echt české Arbeitspartei, ale bohužel to není výsledek jeho hereckého umu. Lucia Siposová to pak odnáší ze všech nejhůř, až by jí bylo jednomu líto...kdyby opravdu nebyla tak marná. Je to možná smůla, ale obzvláště v konrastu s excelujícím Rodenem vypadá jako Ivan Trojan v ligovém mači za Bohemku. To vás ovšem nesmí od Hlídače odradit - pozitiva velmi výrazně převažují. A i kdyby tomu tak nebylo, stál by film za zhlédnutí kvůli samotnému Josefu Doušovi Karla Rodena. 80% (04.02.2010)