Umenie plakať

Příběh rodiny terorizované otcem. Na každý nesouhlas či odpor otec reaguje hysterickým, uplakaným a sebelítostivým výstupem, který nelze zastavit jinak, než že mu ostatní ve všem vyhoví. --- Náhodou vím docela dobře, jak taková osoba dokáže svým blízkým zruinovat život. Bylo by, myslím, omylem představovat si, že tento muž a jemu podobní pouze hrají komedii a manipulují. Oni opravdově trpí. Jsou nemocní. --- Pochybuji o možnosti takovou duševní poruchu léčit. Vůbec mě nepřekvapuje, že nikdo z rodiny nepromluvil a nikdo ze sousedů si nevšiml. To je pravidlem. Zejména nešťastné a ubrečené matky jsou dobře chráněné - pokud nekradou, nefetují a děti nejeví zřejmé znaky fyzického týrání, nikdo jim děti nevezme. --- Tento příběh je velmi dobrý a všichni herci, včetně dětských, jsou naprosto báječní. Oceňuji i delikátní dávku černého humoru. Ale mohlo by to být ještě lepší. Myslím: horší. Zde tyran přešlápl a narazil, takže vyústění je přece jen nadějné. Já být autorem, byl bych méně milosrdný. Nejhroznějším a nejběžnějším rysem těchto situací totiž bývá, že nikdy nevyvrcholí, jen plynou, nekonečně a beznadějně. (17.08.2010)

Krajne nepríjemný náhľad do mikrosveta jednej rodiny, kde je "dobrým" zvykom neliečiť vážne duševné poruchy , ktoré postupne dokážu urobiť peklo zo života niekoľkým generáciám. Zvláštne pojatie príbehu očami malého chlapca (ktorý ma celý čas nesmierne iritoval akýmsi neuveriteľne "naivným manipulátorstvom") s výborným hereckým výkonom tohto detského predstaviteľa. Film dokáže naprosto bezpečne znechutiť, vyvolať paletu nepríjemných emócií od ľútosti po chuť niekomu poriadne fyzicky ublížiť (otcovi rodiny) aj keď je jasné, že to je duševne chorá osoba. No nič príjemné, každopádne svojim spôsobom výborný film. Fuj. (25.10.2008)

Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. (06.07.2013)

Není třeba si k diváckému zaujetí zvát na pomoc kouzla kamery, krásu přírody, naléhavost hudby, ba ani nadpřirozené úkazy - zdejší postavy jsou samy o sobě dobrými přízraky a žijí dostatečně výmluvným životem... Ano, patrně se jedná o umění, plakat až do sebeobětování vlastních dětí, protože na to ony slyší, především nejmladší Allan - ve snaze zalíbit se otci a zachovat zdání rodinného štěstí, po kterém podvědomě touží, je schopen přistupovat znovu a znovu na odpornou otcovu hru... a dost možná, že i díky tomu bude právě on hlavní postavou v novém dramatu o litujících se sobcích na zoufalých rodinných sešlostech a řetězec plačících tyranů tak zůstane nepřerušen. Docela děsivá možnost, že i tímto způsobem lze zabírat místo na planetě. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Už jsem toho viděl moc na to, aby mě podobný věci znechucovaly. Při prvním proslovu na pohřbu mě sice otec málem rozplakal, ale jinak mě ale Umění plakat nechávalo chladným. Začátek je stavěnej na konfrontaci s karikaturami lidí, čímž se má docílit co nejvyhrocenějších situací. A pak, když se příběh věnuje samotný rodině, už jsem se nějak nechytal a nedařilo se mi vcítit do postav, soucítit s nimi nebo jimi opovrhovat. Navíc mě zaráží, jak režisér odstraňuje postavy. Stačí jedno lživý anonymní udání a s postavou už se neuvidíme. Hlavně že to někoho raní a může následovat další vypjatá scéna. Celkově na mě ale snímek působil se svojí atmosférou, hereckými výkony a vizuálním zpracováním víceméně sympaticky. (27.11.2009)