Fígle

Fígle jsou příjemný čistý film, bratr Stefek se svou sestrou Elkou postupně rozvíjí experiment naklánění osudu na tu správnou "stranu" a snaží se přimět svého otce k návratu ke své rodině. Film stojí na této originální myšlence a na skvělých hereckých výkonech hlavních představitelů. Stefek jako "čistokrevné" dítě celý tento fantastický "projekt" rozjíždí a žene dopředu, jeho téměř dospělá sestra jej podporuje jako starší a znalejší mentor, v hloubi své zkušenější duše ale jakoby nevěří, že by Stefek mohl uspět. Nevidím nějaký výraznější rys, který bych tomuto sympatickému kousku vytknul, snad mohl klidně skončit i o 5 minut dřív (a tedy ne happy-endem) a nepochopil jsem "vojáčky", což je ale asi moje chyba :) Druhý nejlepší polský film, který jsem kdy viděl. 8,5/10 (13.03.2009)

Další polskej film, kterej má v sobě užasně vytvořenou atmosféru doby. Naprosto mě dostal způsob vyprávění, protože tady jsou dialogy jen jako doplněk obrazovému vyprávění příběhu. Snímek je hodně obsahově silný, ale má v sobě užasnou poetiku, něžnost a schopnost lehce získat divákovi sympatie k hlavním hrdinům. Opět se ukázalo, že největší krásu si člověk nosí v sobě. S polskou kinematografií asi brzy skončím v posteli, jak se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám. (30.10.2014)

LFŠ 2008 FÍGLE jsou přesně ten typ filmu, kterému se snažím na festivalech nebo filmových akcích vyhnout, protože jsou to "klubovky" se závažným sociálním tématem a tesknou atmosférou, které získávají ceny za to, o čem jsou, a ne proto, jaké ve skutečnosti jsou. Televizní podívaná vyprávějící dramatický příběh, která je odlehčována výraznými komediálními prvky "na jedno použití", nám představuje jedny nudné letní prázdniny, které mohou změnit za daných okolností život všem. Divákům ale ne, protože Jakimowski neumí dost dobře gradovat a navodit tu správnou atmosféru, což se vyznačuje tím, že tu střihne dřív, než emoce stihne přijít, tu zase později, a otravně opakuje několik scén (holubi, např.), které mají být poetické, ale ve skutečnosti nejsou nikterak valně zúročeny a zdržují od vlekoucího se vyprávění. Intelektuálská nuda, kterou Asociace filmových klubů zakoupila do distribuce, není ani dobrým mainstreamem, přestože má výborně vedené herce a snaží se zavděčit všem, ani klubovým filmem, protože na to zde chybí vykreslení sociálního statutu postav. Nuda, nuda, šeď, šeď... (26.07.2008)

Postava šestiletého kluka Stefka v tomto filmu ukazuje osud mnoha set mladých dětí, které opustil jeden z rodičů. Naštěstí to není můj případ, a tak nemohu zcela posoudit hloubku tohoto filmu... Zobrazuje touhu návratu osoby, která by ho podporovala a starala se o něho. Scéna na nádraží, když malý Stefek rozhazuje mince na koleje, po kterých přijíždí téměř pravidelně vlak s jeho otcem, a modlí se, aby ho táta poznal a vrátil se k nim. Anebo když ho vidí a několikrát se na chvíli se se svým otcem baví. On však ani neví, jak vypadá jeho syn, a rozmlouvá s ním jako s obyčejným malým klukem. Proto, aby měl zpět svého otce, udělá Stefek vše, co je v jeho silách.... (22.01.2008)

Tak tohle je druhý film od Andrzeje Jakimowskeho a já přemýšlím o tom, jaké fígle používá on, že mě dokáže vtáhnout do těch svých příběhů a já v nich tak ráda zůstávám až do konce. Kromě skvělých přirozených hereckých představitelů (malý Stefek byl moc prima kluk) jsem se musela usmívat nad tím, jak byla přesně vystižená polská mentalita. Nádraží, obchůdky, pán s vozíkem a jejich typické kšeftování s auty atd. Všechno mně bylo tak blízké a povědomé jako kdybych tam už někdy byla. A taky že jo ! Do Walbrzychu jezdím několikrát za rok, takže podobnost nebyla čistě náhodná :-) Těch úsměvných chvilek tady zase tolik není, ale přesto je příjemně hřejivý určitě i díky nevtíravému hudebnímu podkresu, trochu té melancholie, teplého léta........ (03.12.2013)