Heima: film kapely Sigur Rós

Skupinu neznám, ale řekl jsem si, že se na to na youtube kouknu, když už je to v tom seznamu 200 nejlepších filmů. No a výsledek? Nevydržel jsem to víc jak dvacet minut. Příšerně nudná hudba, kterou bych nepustil ani v čajovně, otřesnej zpěv a do toho sem tam nějakej rozhovor se skupinou (už je ten fakt, že je koncert proložen kecama skupiny je u mě důvodem ke snížení hodnocení, protože to neskutečně brzdí samotný koncert) a obrázky islandské přírody. Ano Island je nepochybně krásná země a některé záběry, jako třeba voda tekoucí pozpátku mě docela bavily, ale jinak jsem měl pocit, že se kolikrát koukám spíš na fotku, protože plno těch záběrů bylo neuvěřitelně statickejch. Obecně si myslím, že dokumenty v top 200 nemají, co dělat, protože to je úplně jiný druh filmu a takovým jménům jako Kubrick, Spielberg, Hitchcock, Forman nebo Billy Wilder se jednoduše rovnat nemohou a o této nudě to platí dvojnásob. To už bych si tu spíš dokázal představit třeba Queeny a jejich Wembley nebo Budapešť, protože to je aspoň hudebně o něčem. (25.06.2009)

Zaprvé, nemám rád dokumenty o hudebních kapelách. Nezajímá mě jak žijou, co dělají a tak. Je mi to u prdele. Zadruhé, tahle hudba je mi hooodně cizí. Prostě člověk, který "vřeští" jako by ho tahali za kule, to prostě není můj šálek kávy. Obecně při post-rocku necítím nic, co bych měl při poslechu hudby cítit. Tohle jsou moje subjektivní pocity. Takže sledování tohohle bylo pro mě malým mučením. Ale abych jen nekritizoval, objevují se zde krásy Islandu, které nelze opomíjet. Začáteční video pozpátku bylo hezké. Jinak velká nuda. Proto 2*. (07.04.2010)

Pokud máte rádi zvláštní hudbu Sigur Rós plus islandskou přírodu, tak... jste pravděpodobně jeden z těch, co tenhle film protlačili do topky (v tuhle chvíli je na 167.místě). Já bohužel stojím na druhé straně barikády. Ta jejich parta je určitě sympatická a Island se mi taky nijak neprotiví, ale prostě to není můj šálek čaje, takže mě film nebavil... (4/10) (22.04.2010)

Ze Sigur Rós sice nepadám na zadek tolik jako třeba z Radiohead a dokumenty o přírodě mě taky nechávají chladným, ale i tak se mi to hodně líbilo. Některé pisničky SR odzívám, jiné mě berou za srdce jako máloco, výtvarně pozoruhodné záběry z Islandu ale berou dech vždycky. A úplně nejhezčí byli červení draci na modrobílé obloze! (05.01.2008)

Tento unikátní, vizuálně i akusticky podmanivý hudební dokument vznikl poté, co se skupina v létě 2006 vrátila do své vlasti z celosvětového turné a uspořádala několik neohlášených koncertů s volným vstupem. Skládá se ze záběrů z jednotlivých koncertů v různých prostředích (v kulturním sále – uprostřed údolí – ve staré rybárně), ze záběrů divoké islandské přírody a taktéž z komentářů samotných členů bandu, z nichž se dozvíme něco málo o nich samotných, o úskalích popularity, o výjimečnosti Islandu nebo třeba i mentalitě a způsobu života Islanďanů… ~ Celý film je upřímným projevem vlastenectví a patriotismu. Heima = vlast. Island a jeho specifika. Multiinstrumentalisté Sigur Rós v čele se zpěvákem Jónsim (a jeho falzetem) divákovi nabízejí jedinečnou syntézu obrazu i zvuku k rozjímání i relaxaci, prostoupenou na jedné straně pozitivní energií a životním entuziasmem, na druhé straně také nepopiratelnou severskou melancholií i nostalgií. Jejich hudba je pohlazení na duši, je poměrně minimalistická, melodická i experimentální, písně jsou mnohdy zakončeny až extatickým finále. ~ Silně atmosférický, pokorný pohled na svět, z něhož se po kouscích vylupuje krása okamžiku, ticha i tónu. ~ ~ Hrát na Islandu je pro mě vždy nervy drásající záležitost. (07.09.2012)