Sigur Rós - Heima
Sigur Rós - Heima
Heima
VOD (1)
Obsahy(2)
Vizuálně ohromující záznam kapely Sigur Rós, která je produktem a zároveň součástí své rodné země s její dramatickou krajinou a úzce propletenou společností. Po návratu domů z dlouhého turné v roce 2006 se tato islandská kapela rozhodla zahrát řadu volně přístupných, většinou neohlášených koncertů. Hrála pro různě velké skupiny diváků všech věkových skupin, ve vesnických kulturních sálech, na společenských večírcích, v hlubokých údolích a širokých polích, v opuštěné rybárně a v ekologickém protestním táboře. Kontrast skromných a majestátních prostředí dokonale doplňuje zvukovou paletu kapely, známé pro skladby kombinující tichá rozjímání a extatická, bouřlivá vyvrcholení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (181)
Pro mě Nejdokonalejší hudební dokument co kdy existoval, a to prototo: Spojte podmanivě překrásnou emotivní hudbu s úžasným falzetem hlavního zpěváka a tu nejkrásnější přírodu, obyvatele a zemi Islandu a máte v ruce recept, za který po Vás nikdo nebude chtít třicet korun, recept, na kterém se stanete závislí, recept na to nejlepší pozvednutí nálady kdykoli to potřebujete, recept, který budete čerpat asi až do konce života - to je Sigur Rós - to je Heima - tohle je pro mě dokonalý smysl slova DOKONALOST. P.S.: Při skladbě Starálfur se vždycky roztékám blahem (nevim jak ten pocit jinak popsat). ()
Island. Země hor, ledovcových říček, kde žije jen okolo třísettisíc obyvatel. Sigur Rós. Kapela, která se se svoji atmosfericky jemnou hudbou odkazuje ke svým kořenům, tradicím. Lidé, mladí, staří, je na jejich koncertech s němým úžasem pozorují a nechávají sebou prostupovat čisté pozitivní tóny. Očisťující hudební zkušenost. ()
Sám se divím. Hudba Sigur Rós mi nikdy nic neříkala. Až když jsem viděl, z jakého podhoubí vyrůstá, pochopil jsem. Režisérský um střídá nádherně syrové záběry islandské přírody (a pak že digitální kamera nikdy nenahradí klasický film), fanoušky od tří do osmdesáti let s prostou a jednoduchou aranží koncertů pod širým nebem a vše podkresluje podmanivá hudba, kterou jakoby vydestilovali ze skal a mořského vzduchu. Neexistuje krásnější hudební dokument. ()
Při poslechu jejich skladeb někteří lidé propadají zoufalství, mají sebevražedné sklony. Jsou pro ně až tak depresivní, že nevidí jinej způsob, než vylézt na tovární komín a se slovy : "Glósoli" skákají vstříc posmrtnému životu. Já to mám jinak. Tihle islandští klucí jsou pro mě spásným andělem ve chvilích, kdy mám dost. Chci bejt sám v sobě, přemejšlet. Oni mi připomenou, že život je skvělý. Že ti, kteří ho neprožijí ve fantasii a hlavně s úsměvem na tváří, jsou pěkná banda blbů. Jejich hudba je odjinud, snad z vesmíru? Heima není odtamtud. Tenhle koncert vás donutí spořádaně si sednout a dýchat z hluboka (nádech-výdech, jako u doktora, lidičky). Práská do vás energii, jako týdenní pobyt v lázních. Někdy uklimbává, jindy nastavujete volume na maximum a s rukama nad hlavou (symbolizující asi tohle: " Jděte mi všichni do prdele s tím, že život je depresivní. Já jsem dítě "sigurrovců", dítě maniakálního optimismu...") ve vás vzbuzuje héroický smích, který se mění každou sekundou. Tohle mě baví. A určitě ještě dlouho bavit bude. Děkuju za pochopení....... ()
tak tohle bylo zklamání. Hodinu a půl agonie. Sigur rós jsem předtím znala jen trochu, a docela se mi líbili. Ale dlouho se to opravdu poslouchat nedalo. Body jsou jen za krajinu, (to se ale radši můžu na nějaký cestopis) a za Steindóra Andersena. Taky mě zklamalo, že nemluvili islandsky, a že tam do toho zamotali ekologii. Je to takový patetický film, co si hraje na umění. Ale fanouškům Sigur rós se asi bude líbit. ()
Galéria (6)
Fotka © Klikk Production
Reklama