Tirant Lo Blanc

Opravdu neuvěřitelný film. Mohu konstatovat že je to příšerná blbost která stojí zahlédnutí. Nevím, jestli šlo o spiknutí panen nebo o spiknutí tvůrců, že vytvořili něco tak ukrutně podivného. Upřímně dost dobře nechápu, jestli to mělo být něco erotické nebo legračního. Hlavní hrdina byl celkem pohledný, ale chudák z toho vyšel jako největší blbec. Hrozně dlouho se snaží uhnat krásnou princeznu a nejde to. Při útěku od ní z pokoje si zláme nohy a ona se s ním nakonec vyspí za asistence celého dvora. To byla tak neuvěřitelná scéna - to se musí vidět. (soulož alá invalidní přivázaný princ). (27.06.2015)

Dílo Tirant lo Blanc bylo na přelomu 15. a 16. století považováno za přízemní, ba lascivní. Nicméně se jednalo o svébytný rytířský epos a Katalánci jsou na něj dodnes hrdí. Ve filmové podobě se jedná o přepjatou komedii (?) s rozpočtem 14 milionů dolarů. 14 milionů, které snad musel filmový štáb prožrat... Aranda vyměnil svůj pověstný sensualismus za jeho uslintanou, neduživou karikaturu. Netuším, jak by se celá fraška líbila Joanotu Martorellovi. Třeba ano. Jako divákovi se mi tento počin ovšem nepozdává. Nu, ano, bylo to směšné (jaksi nechtěně). Jiná doba, jiný vkus a prapodivný úlet páně režiséra jako malus. (12.02.2012)

Když někdo dokáže natočit nahou hezkou a mladou holku tak, že vás vůbec, ale vůbec nezajímá, měl by se asi raději věnovat něčemu jinému. Rozhodně by neměl jezdit s kamerou po jednom hradě v jednom kole, snímat slečené staré ženy, bezduché dialogy a trápit diváka pokusy o bojové scény. Scénáristu film podle mne ani nemohl mít... (24.09.2008)

Proslulý rytíř Tirant si asi odskočil z nějaké telenovely (divil bych se, že si přitom nezlomil obě nohy, jak je jeho dobrým zvykem), sehnal pár kašparů a zinscenoval "bitvu pět na šest" (abych dostál výrazu turecká přesila). Moc toho k vidění nebylo. Bitva totiž byla tak rychlá, že na plátně byly k vidění pouze samé šmouhy a jeden střih, ve kterém našeho udatného hrdinu škrábnul do krku zřejmě ten "nadbytečný" Turek. Během rekonvalescence si vynalézavý stratég postupně zlomí obě nohy ve snaze dostat se pod sukně princezně Carmesině (což se mu nakonec s pomocí společných přátel i podaří). Na závěr si udatný rek vzpomene na proslulou skladbu Na kolena od Ivana Hlase a dá si souboj "na férovku" s tureckým sultánem (kterého předtím rekovi kamarádi férově oslabí). Souboj je to skutečně velmi "dramatický" a proslulý rytíř férově sultána bez meče zapíchne. Karty se zřejmě obrátily, protože v této závěrečné bitvě útočil sultán asi se 2 vojáky, proti cca 10 Tirantovými. A to jsem taktně pomlčel o těch 2 hodinách skvělých dialogů, za které by se nestyděly ani děti v mateřské školce. Celkového výsledku se zalekli i samotní tvůrci, a tak hlavní hrdina v závěru umírá, ve snaze zabránit snad nějakému pokračování. Ale sadomasochisté se nemají čeho bát, protože v telenovelách je přece možné vše :-) Pro ty ostatní mám ale jiné doporučení - prostě utíkejte dokud to jde, co nejdál od tohoto skvostu! (24.03.2009)

Co to bylo?!? Přepínala jsem včera večer čumibednu, mihnul se tam v jednom okamžiku ksicht nějakého hezkého chlapa v historicky působících reáliích, tak jsem sundala prst z ovladače... a nestačila jsem se divit! Chrabrý rytíř Tirant touží přefiknout spanilou princeznu a vo tom to je. Ukrutně dementní dialogy střídají brutálně rozmazané bitevní scény o 5-10 lidech, ale hlavní náplní tohoto dvouhodinového "skvostu" je hekání, hýkání, funění, sténání, prostě šukání. Když se upjatá obstarožní císařovna (či co to bylo za rašpli) při odchodu z místnosti beze slova a bez důvodu zastaví, zvedne sukně a ukáže Tirantovi frndu, je toho na mě moc, padám v křečích z gauče: pode mnou zavřískne kočka, co nestihla uskočit a pes zmateně vrávorá okolo, protože nechápe, co se to paničce stalo, jestli má spustit štěkací poplach nebo mi přinést tenisák. Vyprostím zpod sebe lehce zploštělou kočku, pošlu pajdavého prďolu zpět do pelechu, utřu slzy hysterického smíchu a vracím se na gauč. Naštěstí mě děsně bolí v krku, jsem utahaná jak štětka po 16-hodinové směně a tak mě z područí fascinace odpadem vysvobodí náruč Morfeova. Pokud bych toto "dílo" měla vystihnout jedním slovem, strčím si prst hluboko do krku a znělo by to jako: "Ghluuuááááárhg!" Tímto se veřejně omlouvám Uwe Bollovi za veškeré ostouzení - jak vidno, mohl by natáčet i horší srajdy. 4% za ten Tirantův hezký ksicht, 5% za ten smích, ikdyž skončil záchvatem ošklivého kašle. (12.01.2011)