Dvanásť

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)

(Čiastočne) mením môj skeptický pohľad na remaky najlepších rebríčkových filmov. Videl som originál, uchvátil. Videl som remake, ohúril, oslnil, fascinoval, nadchol, učaroval, okúzlil. Lumetova klasika z roku '57 ostane navždy jediná, Michalkov jej ale týmto filmom vzdáva patričný hold. Kostra príbehu ostáva takmer rovnaká, ale je veľmi šikovne a nenápadne obalená úplne odlišným portfóliom udalostí, na ktorých príbeh stavia. Michalkov okrem toho, že (na rozdiel od pôvodného filmu) použil veľmi citeľne podporujúcu zložku, akou v tomto filme hudobné podfarbenie jednoznačne bolo, citeľne sa od svojho vzoru odchýlil najmä zábermi zo života obvineného. Takže okrem toho, že som bol počas filmu neustále dobíjaný neskutočne skvostnými a precíznymi hereckými výkonmi, tak bola rozmanitosť deja veľmi elegantne a trefne spestrená sekvenciami zo spomienok na kruté chlapcovo detstvo. Prakticky celý film je ale upletený z jedného dlhého, šťavnato napísaného dialógu, v ktorom nechýbajú miesta, pri ktorých mi stuhla krv v žilách, dojemné ľudské scény, či trefné odľahčenie vyostrenej atmosféry. Stopercentný zážitok trošku skresal samotný záver (tú poslednú finálnu hollywoodsku minútku si mohli tvorcovia odpustiť), ale nič to nemení na tom, že táto, o polstoročie mladšia ruská kópia, sa mi páčila omnoho viac, než jej starší, čiernobiely brat. 95%. (26.09.2009)

Moje první setkání s Nikitou Michalkovem bylo velice působivé. Film šel v pozdních hodinách, ale natolik mě zaujal, že jsem obětovla spánek. Leč únava mne přemohla a já se vzbudila těsně před koncem. Nechtěla jsem si kazit dojem z filmu, hned druhý den jsem se napřed podívala na celý film znovu od začátku a hned po něm na Dvanáct rozhněvaných mužů. Nedalo mi to a pustila jsem si Dvanáct znovu ... Nefandím remake, ale Michalkov mě dostal. Jeho snímek byl barvitější a dotaženější, dokázal původní nosné téma velice nenuceým způsobem prizpůsobit místním poměrům. Překvapilo mě, jak přesně se přitom držel předlohy, ale zase ne otrocky. Kde to dávalo smysl, neváhal vytvořit vlastní konec s krásným použitím symboliky. Kdybych měla vybírat, což dělám v takovém případě velice nerada, vybrala bych si Dvanáct před starším originálem. Pro mě osobně neskutečně silný zážitek. (Netuším, kam se mi poděl původní komentář z 7. 9. 2015 , vím, že jsem ho psala.) (20.08.2016)

Remake 12 rozhněvaných mužů je velmi zajímavý, krásně se v něm otevírá široká ruská duše. Ale napětí a gradace příběhu je rušena stupidními flashbacky. Výborné herecké výkony, dobré režijní nápady, ale ta občasná nuda, přeřazení z pětky na zpátečku, sráží snímek celkem dost do kolen. Proč, šmankote, proč tam musely být záběry na střelbu a rozstřílené domy? (30.06.2011)

Dvanáct porotců je přesvědčeno, že mladík zabil. Tedy, dokud jeden z nich nevznesl námitku a nezpochybnil jejich rozhodování. V tom okamžiku se rozjede kolotoč názorů, debat, životních příběhů a zkušeností, které povedou k jednotnému hlasování...vinen či nikoliv? Prázdná tělocvična, dvanáct lidí, dvanáct různých profesí, dvanáct názorů, ale jen jeden hlas! Slušné ruské drama, ikdyž trochu delší a místy ubírající se k nudným monologům, aby pak opět vygradovalo ve vypjatou situaci. Zajímavosti: Ptáček, který si zvolil svobodu a vyletěl ven, za necelé dvě hodiny umrzl ve sněhové vánici. :-) 75% (28.02.2009)