Precious

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)

Sorry, ale tohle jsem Lee Danielsovi na rozdíl od akademiků vůbec "nežral". V roce 2009 vznikly dva kýčovité dojáky, které zabodovaly na Oscarech, líbily se mnoha divákům, ale já je pro jejich prvoplánovost jaksi nemohl strávit - jedná se o Zrození šampióna a právě Precious. Zatímco onen film, za který Sandra Bullock získala Oscara, se snažil neustále "rozněžňovat", pak Danielsův film především skrze matku hlavní hrdinky chce diváka šokovat krutostí osudů obézní Precious. Dialogy jsou pak hnány ad absurdum a člověk se občas ptá sám sebe, jestli scénář místo normálního scénáristy náhodou nenapsala parta "fuckujících" raperů, kteří jsou na svět naštvaní jen proto, že jim táhne na šestnáct a snaží se za každou cenu šokovat. Sakra, vždyť i ten novodobý Jób z posledního filmu bratří Coenů - Seriózní muž - si po zhlédnutí Precious musel oddychnout, že až tak špatně na tom nikdy nebyl. Vážím si hereckých výkonů, vážím si režie některých momentů, avšak celkový přístup k látce a tzv. tlačení na pilu se mi naprosto příčí. Tento oscarový kalkul mě poměrně dost otrávil. (23.10.2010)

XXL matka žárlící na dlouhotrvajícím incestem poznamenanou XXXL dceru, tatínek, co je otec i dědeček v jednom a zázemí zcela dysfunkční rodiny meloucí veškeré šance býti jiný na padrť - ještěže se zjeví lesbický anděl s aurou svátosti, co pomůže najít ze zdánlivého no way out inferna cestu ven.. Akademicky vděčné sociální drama postavené na civilních hereckých výkonech (především Mo´Nique, jejíž excelentní mrcha, požírající prasečí nožky zásadně se zelím, dokáže vzbudit nenávist vskutku dovedně), které se však k mému zklamání místo očekávané gradace rozplynulo v emočně nevýrazném konci. Překvapily role L.Kravitze i M.Carey, kterou jsem po náhlém úmrtí všech vizážistů světa a zničujícím požáru továrny na Dermacol, přiznávám se, vůbec nepoznal, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za odvahu do takové role jít. Jinak při sledování Precious si nelze nevzpomenout na každoroční výroční zprávu amerického ministerstva zahraničí, v níž nás společně se Slovenskem kárají kvůli diskriminaci některých etnik a souvisejícímu nedodržování lidských práv. A přitom by úředníčkům strýčka Sama tak krásně slušel v rukou nástroj na zametání, kterým by nejdříve odstranili nečistoty před vlastním prahem.. (13.04.2011)

Zřejmě nejpřeceňovanější film roku 2009. Zaujmou solidní herecké výkony (kupodivu včetně Mariah Carey) a mnohé nelogičnosti (opravdu v Americe někdo může v šestnácti procházet školou s dobrými známkami, aniž by si někdo všiml, že neumí ani číst?). Představy hlavní hrdinky jsou možná až moc barevné a vzdálenější realitě než cokoli ze Star Treku, což sice chápu, ale přišlo mi, že to z toho filmu zbytečně trčí. Slušné, nic víc. (09.08.2010)

Past na emoce s návnadou, která láká, potíž je, že jsem trošku rozmlsaná vybranějšími laskominami, takže tentokrát míjím obloukem a odnáším si bez jakékoliv újmy na citech další kousek skládačky, co nezapadá do amerického snu, obohacená pouze šokující novinkou ze vskutku neomezených možností - navzdory pravidelné školní docházce existují v USA inteligentní! studenti, co v sedmnácti neumí číst! Ale! Při troše štěstí na správné lidi není důvod držet se při zemi - zbývá dokončit střední a pak na vysokou, u přívažku čtyř stovek liber živé váhy a dvou dětí, při dočasném pobytu v "domě na půl cesty", se dá mluvit o smělých, nikoli však nemožných plánech, nu a já se divím, že se ještě divím... Zpětně si uvědomuji, že nejvíc jsem se zabavila přemýšlením, jestli ta sociální pracovnice je, kdo si myslím, že je... a byla i s kolegou Kravitzem fakt dobrá :-) (29.07.2013)