Precious

Šlo by to i líp, ale stejně to bylo docela silný kafe. Tvůrci filmu sice mohli přitlačit na pilu (nejspíš by se z toho dala vytěžit větší ''oscarovina''), ale mně se právě líbilo, že si film na nic nehrál a ukázal nám život jedné černošky bez sentimentu, bez srdcervoucích scén - prostě tak, jak to je. Musím říct, že já jsem tomu filmu věřil vše a ''líbil se mi''. Hlavně jsem si u filmu říkal, že ty problémy, co někdy řešíme my, vlastně ani problémy nejsou... Docela působivý snímek! (24.10.2010)

Oskar rozhodně zasloužený. Takhle démonická máti nebyla ani Sára Connorová. V druhé půlce film ztrácí dech a mění se z drsné sociální sondy v typický slaďák (no ne tak úplně typický, ale určitě vám došlo co myslím) s happy endem (ehm... více méně, film skončí dřív něž... no nechci spoilerovat :D). Ale místy jsem se vážně bavil. Hulk smash s televizí, výborná bitka a občas i hlášky za které by se nemusel stydět ani Joe Hallenbeck. (18.07.2010)

I přes některé velice silné dialogové scény, se mi film nedostal úplně pod kůži. Asi mi úplně nesedl “rukopis” režiséra Danielse. Zejména pasáže, kdy Precious odlétá od reality pryč ve svých myšlenkách do světa fantazie, nefungují tak jak bylo zamýšleno. Sice chápu, co tím režisér zamýšlel, ale tyto momenty mi přišly křečovité. S filmem mi často ani neladil soundtrack, který nevtořil s obrazem kompaktní celek. Ale jinak je Precious film podařený, zejména díky scénáři a díky některým hereckým výkonům. Obzvláště sugestivní jsou pasáže mezi Precious a matkou a to díky herckému koncertu Mo´Nique. No a příběh samotný je tak krutý, že se ani nechci představit, že se něco podobného ve skutečnosti může dít. (01.09.2011)

Oči vytřeštěné, čelist padá k zemi, mozek se zdráhá uvěřit, že je ve vyspělé společnosti něco takového ještě vůbec možné... jen to srdce se bohužel nepodařilo zcela zapojit. Ale možná je to moje vlastní chyba - ten příběh je tak strašně odpornej, že jsem neměl odvahu si jej s Precious odžít na vlastní kůži. PS: Matku Precious považuju za jednu z nejhnusnějších filmových postav, a to počítám i Vetřelce a motoličího mutanta z Akt X (2x02). (18.01.2010)

Produkčne naplánovaný plán. Doň sa vnáša všetok chromatický cyklus privlastňovania-opakovania, lehota zapôsobenia upresňujúca vzostupnosť apatie voči degradačnému utláčaniu matky-tyranky a nenahraditeľný "všeliek" na dokaličovanie knižných predlôh-súcit s príslušným postihom. Veď kto sa nezarmúti nad traumatizujúcim trápením okolím zavrhovaného individua, koho nepobúri situačné hnanie do krajností alebo kamže by sa podel ten katarzný prídel proamerickej sekcie "patetické pako" bez tej slávnej metodiky zadosťučinenia. Opätovná osveta o defektnom rodičovstve, o mentálnej obmedzenosti ľudstva nijako neškodí, ale radšej si o tom zalistujem v literárnych riadkoch, ako si to takto na silu obzerať v scénografických súvislostiach. (11.10.2010)