Vicky Cristina Barcelona

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)

Co se vztahů týče, nikdy nebudete mít všechno, co si přejete. To ovšem neznamená, že se o to nemáte pokoušet, nebo o tom snažení nemůžete natáčet celý život filmy. Vicky Cristina Barcelona je Allen zpátky ve výtečné formě a jeden z jeho nejvášnivějších filmů. Může za to jednak Španělsko, jednak skvělá čtyřka Bardem, Johansson, Hall a Cruz (obzvlášť Penélope byla k sežrání, ač jsem jinak členem fanklubu sličné Scarlett) a jednak náhled starého muže, který ví, jak to na světě chodí, a má pořád chuť zajímavě vyprávět. Udělals mi velkou radost, Woody. P.S. Dva vzkazy: Brandone, nechlastej před kinem. KarleR: věř, že takové ženy, jakou hraje Penélope Cruz, opravdu existují. :) (26.10.2008)

Ještě teď jsem plnej toho příjemna, kterým mě film naplnil až po okraj mé pofidérní osobnosti. Pro samé nadšení z něj, nevím co pochválit dřív a tak začnou jedinou výtkou kterou k filmu mám. Občas mě totiž velmi vadil "vypravěč". Za poslechu jeho hlasu jsem například četl v titulcích "nesměle jí chytil za ruku" a přitom jsem se současně díval na záběr jak jí chytá nesměle za ruku, tak to jsem si už fakt připadal jak na srazu elitních dementů naší země. Žádné další výhrady však už k filmu nemám a tak na vědomost všem občanům České republiky dávám následující chvalozpěvy. Poprvé se mě stalo, že ve filmu, který se zabývá vztahem žen k mužům, mě byly sympatický úplně všechny hlavní ženské postavy. Fakt jsem nevěděl, kterou z těch tří holek mám radši jestli impulzivní, ale citově upřimnou Penelope nebo naivní, ale milounkou Scarlett Johansson a nebo inteligentní, ale nerozhodnou Rebeccu Hall. Opravdu tohle je holčíčí řáj. Všechny tři holky působily naprosto přirozeně, uvěřitelně, sympaticky a přitom tak rozdílně. Jako příjemný bonus beru fakt, že všechny tři herečky jsou navíc opravdu překrásný. Dialogy, hudba, záběry kamery na Barcelonskou architekuru, to všechno je prostě jedna velká filmařská perla vedle druhý. Jestli jste po skončení filmu nedostali chuť si jít koupit letenku do Bracelony, do uší pustit soundtrack z filmu a tajně nedoufáte, že v Barceloně potkáte bohémského Juana, krásné a současně okouzlující princezny Vicky, Cristinu a Mariu, tak pak mám chuť být šťastnej asi sám. Vicky Cristina Barcelona se asi dostala až příliš blízko k mému srdci, ale to mě vůbec nevadí. (30.10.2008)

Vicky Cristina Barcelona bude pro někoho komedie, pro diváka v melancholické náladě tragédie. Prim má důmyslné, leč ve výsledku nikam nevedoucí proplétání vztahů a načechrané dialogy s filozofickým aroma, nikoliv vtipné hlášky, které byste pak s chutí citovali. Společnost talentované Rebeky, krásné Scarlett a vášněmi zmítané Penélope, jež s mírným zpožděním přináší vítané dějové oživení, je nadmíru příjemná, pro prázdninově komponovaný film naprosto ideální. Zjevné scenáristické berličky – neustále přidávání nových postav místo využití těch stávajících, spoustu skutečností vysvětlující vypravěč – přesto neubírají filmu na atraktivitě a díky pohotovému střihu nejspíš nebudete mít moc času nudit se. V Barceloně bylo pěkně, přesto po několika výletech do Evropy s radostí uvítám Woodyho návrat do New Yorku. 80% (24.10.2008)

Zjišťuju, že Allen se v něčem docela podobá Vejdělkovi (korektně řečeno Vejdělek Allenovi). Až po VCHB mi došlo, že stejně jako Vejdělek vypráví Allen o lidech uvězněných v jakémsi mezičase, dobře zajištěných (aniž víme, jakým způsobem si na žití vydělávají), kteří nemají reálné problémy a nejde se s nimi ztotožnit. Prostě řeší své pseudoproblémy tím, že cynicky a sarkasticky komentují svět. Rozdíl je v tom, že Allen to se svými intelektuály zvládá častěji, líp, sympatičtěji a nepoměrně chytřeji než Vejdělek se svými burany... Ale v jádru je to až děsivě stejné. Utvrzuju se navíc v tom, že se Woody musí za každou cenu držet komedie... (26.06.2012)