Elitné komando

V mnohém kvalitní a věrohodnější než Město Bohů, ale jako celek je to slabší. Příběhově jde o zajímavou hříčku, popisující nástup dvou mužů, kteří byli nejlepšími kandidáty na místo stávajícího velitele speciální jednotky určené k zásahu na místech, kde policie nestačí. BOPE jako jednotka, která nenávidí a snaží se potírat korupci mezi policisty a držet právo v rukou těch, kterým patří. Děj má spád a neustále se něco děje, i když vizuálně bez nápadu a lehce obyčejně. Brazílie je jiný svět a je těžké všechny tamní postupy/zvyky/obyčeje pochopit a akceptovat, ale poté si lze zdárně užít slušné akční film, který vám ukáže tvář Ria De Janeira z pohledu speciální jednotky, která se nebojí někoho zastřelit nebo vydat na pospas jako udavače. (06.03.2008)

Zpřízněnost se známým Městem bohů je vzdálená a odehrává se čistě v tématické rovině. Elitní jednotka nahlíží na problém favel, chudoby a zločinnosti z úplně jiného úhlu a používá i jiné filmové prostředky. Je to osobní zpověď velitele speciálního policejního komanda v podobě jeho vnitřního komentáře, který doplňuje roztřesená ruční kamera navozující polodokumentární dojem. Řemeslná stránka snímku je na slabší 4*, i když s řadou výtek, které se objevují v komentáři Kidda v zásadě souhlasím. Co mně ale hnulo žlučí, je myšlenková základna, ze které Elitní jednotka vychází. Hlavní hrdina je elitář, který jako by vypadl z oka rytíře Armina z Vláčilova snímku Údolí včel. Armin by nechal přežít anděle, Nascimento chce společnost deratizovat do té míry, že by výsledek byl podobný. Jen velmi málo filmů současnosti, které by tak výrazně propagovaly pravicově autoritářskou a elitářskou ideologii. Film je vlastně obhajobou vzniku a působení nechvalně proslulých brazilských E.M., motorizovaných brigád sanpaulské policie, které od 60. let minulého století "čistily" město od dětských pouličních gangů a kterým se začalo říkat eskadry smrti. Zločinnost a korupci systému chce hrdina filmu léčit popravami a mučením. Celkový dojem: 40 %. (22.09.2010)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

Tropa de Elite se může chlubit především skvělým úvodem - v pár minutách před diváky sugestivně rozprostře příběhové kulisy, načrtne místní poměry a představí postavy. Škoda že poté, co nás film vtáhne do sebe, zbývají v minutáži ještě dobré dvě hodiny a najednou už není nic moc co nabízet - stále sledujeme neutěšenou situaci v brazilských favelách a ještě neutěšenější stav místní policie, avšak ani řada dlouhých konverzačních scén již nedokáže vypovědět více, než kratičký úvod. To už si pak člověk chtě - nechtě všimne zmateného a především příběhu prostého vyprávění občas přerývaného stejně chaotickými přestřelkami, na nichž je vidět, že režisér ještě nemá řemeslo úplně v ruce. Tropa de Elite staví svůj úspěch na kontroverzním tématu a určitému pocitu autentičnosti (v okolních komentech zmiňovaná brutalita přilš nefunguje, jelikož film příliš nedovoluje vcítit se do utrpení postav), ve formálních i obsahových kvalitách však ještě má co dopilovávat. 60% (20.01.2008)

Tak tomu poviem akčný nárez. Film plný akcie, špiny a bordelu veľkomesta. Drsné podmienky si žiadajú drsné riešenia, prežijú len tí, čo si to uvedomia.... Pri tomto filme človeku docvakne, že nie vždy je priestor na veľkodušnosť a milosrdenstvo, pretože nie každý je toho hoden. 80/100 (08.10.2016)