Spálené životy

Při sledování tohoto filmu jsem si nejednou pomyslel, že režisér se pravděpodobně více než je zdrávo koukal na filmy toho, jehož jméno neumím napsat. Byl jsem docela rád, když jsem po zhlédnutí zjistil, že on ty příběhy napsal, takže se o nějakém vykrádání nemůže ani mluvit. No, i když… Tady musím použít stejný argument, který jsem napsal u filmu Transcendence (film, který se tvářil, že jej natočil Nolan ale ve skutečnosti to byl jeho dvorní kameraman) - je fajn, když různí lidé zkoušejí různé věci (scenárista režii, například) ale ne vždy to vyjde. Což je omluvitelné, přeci jen, z chyb se člověk učí. Pokud ale film až nápadně připomíná něčí styl, ale ve skutečnosti nemá takovou hloubku anebo tomu chybí "to" něco, je to takové zvláštní. Člověk by neměl jen vsázet na to, že ty filmy napsal/natočil, takže se nemusí ani moc snažit hledat si vlastní styl. Takhle mi bohužel tenhle film přišel - utahaný, místy nudný snímek, který měl jediné štěstí, že má skvělý casting a který by mohl být skvělým filmem, jen kdyby ses jej chopil někdo, kdo umí ty filmy natáčet, ne jen psát. Ten rozdíl je poznat, stejně jako když si dáte sojové maso x normální maso. Proč bych se ve světě, kde je maso dostupné, měl spokojit jen s jeho náhražkou? 60 %. (25.11.2014)

- menší spoilerování - Spálené životy jsou film, kterému bych chtěl dát pocitově nejvyšší hodnocení, ale ve skutečnosti to udělat nemůžu. Režisér Arriaga, scenárista všech těch Iñárrituových filmů s paralelními dějovými linkami, které se pak v určitém bodě protnou, vystavěl podobným způsobem i svůj režijní debut. Co se však zprvu zdá být vyprávěním paralelním, to se postupně ukazuje jako příběh o jedněch a těch samých lidech, jejichž osud je vyprávěn záměrně nelineárním způsobem. Tady podle mě vyvstává klasická otázka: Je zapotřebí ten příběh vyprávět způsobem, který nejprve mate diváka, aby mu v určitém bodě připravil wow efekt prozření? Nemůžu se totiž zbavit pocitu, který mi říká, že to je celé až moc velký kalkul a snaha na diváka levně zapůsobit. Zároveň mi to ale k pojetí celého filmu tak úplně nesedí. Příběh sám o sobě je zajímavý a troufám si říct, že by byl ještě působivější, kdyby byl odvyprávěn klasickým chronologickým způsobem. Tvůrci i divák by se tak mohli soustředit čistě na drama uvnitř samotného děje bez odvádění pozornosti zvolenou formou. Ten zoufalý osud všech přítomných postav mi silně připomínal filmy Andreje Zvjaginceva (úvod filmu navíc svojí lokací a náladou připomíná jeho Leviatan) a právě ta všudypřítomná niterná tragičnost je podle mě tím hlavním tahounem celého snímku a je i tím, co ve mně asi ze Spálených životů zůstane. Arriaga má k dispozici výborné herce, ale i mezi nimi podle mě jednoznačně vyčnívá výkon Jennifer Lawrence v jedné z jejích prvních rolí. Elswitova kamera výborně pracuje s lokacemi a jejich vlastnostmi a vhodně tak dokresluje atmosféru vyprávění. Ve výsledku mám tedy Spálené životy tendenci chválit, nicméně zvolená narativní forma je pro mě jediným, ale docela výrazným otazníkem celkového dojmu. I tak je ale Arriagaův režijní debut výrazným filmovým zážitkem. 7/10 (22.07.2018)

Dráma podľa môjho gusta. Zopár prekvapivých momentov, ktoré sa pozvoľne odhaľujú vo fantasticky zostrihanom príbehu. Celé je to podfarbené skvelou muzikou a atmosférou prostredia. Nepotrebuje sa to vnucovať a vtierať divákovi, či dokonca, ako vo väčšine podobných filmov, ho citovo zdierať. No a top všetkému dávajú dve dámy, Charlize Theron a megadlhonohá Kim Basinger. (24.04.2009)

Americké drama Planina v ohni je debutovým, autorským počinem mexického dramatika a scénáristy Guilerma Ariagga, jenž se proslavil spoluprací na dramatických freskách A. G. Iňarita ( Amoress Peros – Láska je kurva, 2000, 21 gramů, 2003, Babel, 2006). Ačkoliv se snímek zprvu jeví jako pozvolné, čistší a složitějších narativních zákrut prosté drama, ve výsledku jednoznačně zapadá do kontextu předchozí tvorby. Arriagova práce se - s odstupem i s ohledem na jeho debutový projekt - jeví stejnou měrou zajímavá jako potenciálně zavrhnutelná. více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/11/minirecenze-na-dvd-novinky-pro-a2.html (28.11.2012)

Film o tom, kto všetko sa s kým kurví, a že najväčšia kurva je život sám... Arriaga už napísal scenár pre mexické Pulp Fiction Amorres Perros, 21 gramov či Babel, a tentoraz vo svojom vlastnom filme experimentuje zasa s časovou líniou príbehu. Dva zdanlivo absolútne nesúvisiace "slice of life" príbehy so skvelým obsadení, mi poriadne zamotali makovicu, a verím, že aj ostatným divákom, aby sa všetko v závere uviedlo na pravú mieru. Lenže ten chaos, ktorý Arriaga najprv stvorí, je až príliš prepletený a mierne prekombinovaný, a je zasvätený jedinému účelu - zmiasť diváka. Ambiciózny film, ktorý sa od toľkého kurvenia trochu skurvil sám. (12.12.2013)