Spálené životy

V podstatě když si vzpomenu, co bylo v tomhle filmu, tak mě napadá jedině nahá Charlize. Jo, krásná je, dokonce překrásná, ale jinak je to film dost o mexickém hovnu. Žádná postava tam není vyloženě sympatická, protože je to buď nevěrná kurva nebo dávačka kurva, nebo osmahlej mexikánec evokující české cigánstvo (až na to, že mexikánci pracovali). No a jinak jsem horlivě čekal na konec... Jo a herci v mládí a pak v další životní etapě na sebe nebyli vůbec podobní... (31.08.2009)

Zdaleka, zdaleka není tenhle příběh tak jednoznačný a jasný jako tady někteří píšou. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé mě okouzlil v něčem jiném, možná právě v tom tví to kouzlo "mozaikových filmů". Abych pravdu řekl, poprvé jsem stačil jakž takž stíhat a chápat děj, podruhé se mi zdálo že koukám na jiný film a potřetí jsem byl unešen... Prázdnotou Charlize Theron, rozervaností a zoufalstvím Kim Basinger a dívčím sobectvím a nerozvážností Jennifer Lawrence. Všechni tři herečky skvěle obsazené, své postavy zahrály nenásilně a zdálo by se jako by snad ani moc nehrály, ale to herectví vynikne právě až tehdy, kdy se nesoutředíte na souvislosti a ostatní (to důležité), ale úpěnlivě se zahledíte do jejich tváří. Také se mi líbilo, že žádná z hereček se nesnažila strhnout pozornost vyloženě na sebe, i když by k tomu některé vypjatěší pasáže sváděly. Například role Kim Basinger by se dala označit jako vedlejší, přesto jí vnímám díky tomu jak ji zahrála jako hlavní, a jako jednu z nejlepších v její kariéře. Vidět tento film jedinkrát je prostě žalostně málo a hodnocení pak zákonitě není objektivní. Do karet samozřejmě hraje i krásná hudba, světlo, střih a citlivá režie. Dalo by se pokračovat dlouze a při psaní mám hned chuť se na to vrhnout znovu, takže tudíž jasných 5*! Jen si vzpomenu na tu záverečnou sekvenci, ve které sledujeme tři hlavní ženské postavy za doprovodu té nádherné ústřední hudby mistra Zimmera a naskakuje mi husí kůže... (09.03.2015)

Arriagovy scénáře vždycky nabízejí hodně zajímavou podívanou, a i když si ho tentokrát rozhodl zrežírovat sám, tak film dopadl překvapivě uspokojivě. I přes pomalejší tempo jsem nakonec byla velmi spokojená, jakým směrem se příběh ubíral. Hodně dobré herecké výkony a skvělá hudba. Když od toho člověk nic moc nečeká, tak nakonec může být příjemně překvapený. (27.04.2009)

Velmi pomalu plynoucí snímek rozjíždějící se v několika časových rovinách objasňuje okolnosti podivné tragédie milenecké dvojice uprostřed pouště, uhořivší v karavanu za bílého dne. Potomci obou uhořelých milenců hledají cestu z bludného kruhu minulosti, odkrývají svá temná zákoutí a snaží se najít cestu zpět odkud vyšli. Je to trochu nejasný popis, ale vše ostatní by bylo vyzrazením děje. Ačkoli se děj odehrává v poušti, horka ani vášní si ve snímku moc neužijeme, je to spíše niterný film, většina děje se má odehrávat v divákově mysli. To je právě ten problém. Sice jsem nějaké ty myšlenky rozpoutal, ale uragán úvah to nebyl, a místy jsem se už nemohl dočkat rozuzlení. To přišlo a jakžtakž jsem byl spokojen. Bylo ale už i líp. (24.02.2011)

2 rodiny x 3 generace = X příběhů. V moderní době (a postmoderní o to více) je stále obtížnější najít identitu svého života, už tu nejde o "divadelní" poslání“ Wilhelma Meistera, "sedlácké poslání" Jana Cimbury, ani "tuberářské poslání" Hanse Castorpa. Individuální život se skládá spíš z množiny diskrétních bodů, z nichž každý je obalený nějakým příběhem. A "hořící pláň" je místo, kde do sebe narážejí, kde spolu souloží... Při sledování filmu jsem si připomněl, že jsem nedávno viděl člověka, který vypadal velice podobně jako já před ca. třiceti lety. Chtěl jsem se ho vyptat, abych si ujasnil něco temného a tajemného z oné doby... Jak vidět: Guillermo Arriaga není jen sofistikovaný scénárista, ale i dobrý režisér. (22.06.2016)