Dejiny Jaroslava Šabaty

Poučný vhled do myšlení osmašedesátníků. Vyčítat filmu, že je z filmařského hlediska podprůměr, nedává moc smysl. Chtít od bilančního dokumentu o člověku, který se věnoval většinu života myšlení, jinou filmařinu, něco jiného než promluvy je nadbytečné. Název filmu koresponduje s obsahem, na filmový dokument jsou Šabatovy promluvy docela konzistentní soustředěné a srozumitelné, sledují cestu od stalinského poblouznění, přes vystřízlivění, reformy, normalizaci a disent až po rozdělení federace a privatizaci Barrandova. Šabata je celou dobu klidný, smířlivý (pro mě někdy až znepokojivě), nejlépe to vyzní na lavičce s Petrem Cibulkou a v kontaktu s bývalým pracovníkem STB se kterým mluví jako by šlo o bývalého spolužáka nebo známeho - napadlo mě u toho jestli nejde o promyšlenou strategii jednání naučenou v politice. Vaculík u bazénu řekne trefnou větu: "komunismus padl a příčiny jeho vzniku jsou zpátky." PS nejlepší komentář má uživatel igi B. dozvíme se z něj cenné věci, např., že ho téma nezajímalo a že téma oslabuje, to že ve stejné věkové skupině jako Šabata je řada lidí o nichž nikdo nic nenatočil. Takové myšlení má fascinující implikace ohledně problému jak výbírat témata na film a zřejmě jediným skutečným řešením tohoto problému je netočit filmy vůbec nebo natočit film o všem. (09.01.2016)

Šabata je určitě zajímavá osobnost, která vždy budila kontroverzní reakce. Zajímavější než samotné Šabatovy výpovědi jsou možná výstupy dalších lidí (Uhde, Šabatova rodina). Vyplývá z nich, že Šabata nebyl komunistou z prospěchářství, ale protože této ideologii (jako mnoho jiných) v dané době skutečně věřil. Po 2. světové válce se až podezřele mnoho chytrých lidí stalo fanatickými komunisty. Zřejmě opravdu věřili, že vytvoří ideální svět i za cenu toho, že budou muset násilím odstranit ty, kteří jejich nadšení nesdílí. Každý člověk se může mýlit, podlehnout svůdné iluzi a je dobré, pokud to dokáže zpětně uznat. Bylo však i mnoho těch, kdo naivnímu obdivu ke komunismu nikdy nepropadli a dokázali už tehdy vycítit jeho temné stránky. Šabata stejně jako třeba Milan Kundera mezi ně bohužel nepatřili. Podle svědectví z dokumentu lze Šabatovi přičíst ke cti, že během svého působení na univerzitě nebyl dogmatikem, ale své studenty vedl k otevřené diskusi a kritické argumentaci. Jako politik se nikdy nestal příliš výraznou a vlivnou osobností. Asi proto, že byl vždy příliš velký idealista a samorost. (22.06.2012)

Zajímavý dokument, nicméně určitě nesnadný pro toho, kdo se v popisovaných událostech příliš neorientuje. Pochopitelně hodně zajímavé z hlediska politické historie, ale mně osobně zaujala sekvence, kterou jsem ještě nikde neviděl: když dr. Šabata telefonuje pánovi, který na něj před třiceti lety donášel STB a ten pán nejdříve neví, že se už o tom ví a tak se chová velice mile a potěšěně, téměř by mu do zadku vlezl.. A když je mu oznámeno, že už se o tom ví, snaží se to nějak zamést s tím, že to už je uzavřená minulost a že on už se v tomhle hrabat nehodlá... Přesně těchhle hajzlů tady zůstalo dost. (25.10.2007)

Dost bylo Šabaty!... Co si budem namlouvat - už před těmi osmnácti lety. O Cibulkovi nemluvě. Sakryš, když si vzpomenu, jak jsme v Brně na Čáře křičeli "propusťte Petra Cibulku...!" .-/ . . . Ale o Cibulkovi to vlastně nebylo... Vlastně - Šába už tenkrát (v osmaosmdesátým) dělal to "Posezení s (marxistickým) politologem"... Pro mladý brněnský filďáky, že... Nebo si to už tak přesně nepamatuju? Asi proto, že mi bolševický chartista Jaroslav Šabata byl už tenkrát docela u prdele. Pardon, soudruzi... - - - Každopádně i čistě filmově se mi tento dokument nikterak nelíbil. Nemluvě o tom, že je v našich vlastech postkomunistických tolik skvělých lidí, co jim bylo osmdesát a neštěkne dnes po nich ani ta naše rádoby veřejnopseudoprávní... :-( - - - P.S. (14.6.2012) Tak dost už je Šabaty... http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/181656-zemrel-predni-brnensky-disident-jaroslav-sabata/ . . . Tož nechť je ti marxlenpeklo lehké, ty stará pasto bolševická... °-/ (31.10.2007)

Nevím, jestli je více verzí, ale to co jsem viděl já, mělo přinejmenším 75 minut. Což je na mluvící hlavy až až. Jaroslav Šabata byl u důležitých politických událostí ve 46., 68. i 89. roce a je zajímavé minimálně si tu jeho verzi poslechnout. K tomu, abychom ji přijali za svou, nás naštěstí nikdo nenutí. Z filmařského hlediska je to ovšem podprůměr. (02.10.2008)