Chlapec v pruhovanom pyžame

Koho nenávidět nejvíce? Boha, že potrestal náckovské rodiče za jejich hříchy smrtí nevinného? Otce, který se dobrovolně účastní systematického vyhlazování, považuje to za svoji vojáckou povinnost a maskuje to fiktivními dokumenty? Matku, která se emocionálně nedokáže srovnat s těmito hrůznými činy, ale řěší to jen zbrklým útěkem před realitou místo, aby jí čelila, aby vyjádřila jasný nesouhlas, aby proti ní začala bojovat? Blonďatého nácka, který spere každého Žida, jenž je při ruce, jen proto, že se nedokáže srovnat s tím, že otec emigroval před režimem? Rodinné drama za zdí velitelského baráku koncentráku, viděné pohledem osmiletého kluka a jeho dětskou logikou, kterou glosuje všeobecně známé a děsivé skutečnosti. S těmi je divactvo dobře srozuměno a právě díky tomu vybičují tyto okamžiky emoce na maximum, i bez naturalistického zobrazování holé podstaty smrti. Konec samozřejmě vše napraví a pak nezbývá nic jiného než slzy, které kanou nejen za dva malé chlapce, ale za všechny lidské bytosti, jejichž život je (byl) tak nedůstojně a hanebně ukončen. Však já si dovolím nesouhlasit s onou křesťanskou interpretací, která je nad tím cítit, děti za hříchy svých rodičů nejsou zodpovědni a nejsou jejich nositeli. 80% (05.02.2009)

Film ze začátku působí celkem nenápadně, dalo by se říct, že na dílo s takovým tématem, až podezřele mírumilovně. Když se ale začne mluvit o "farmě", již přituhuje a začínáte tušit, že to celé nemůže dopadnout dobře. Snímek pomalu graduje, ale především závěrečná scéna, kdy se objeví německý voják v masce a obraz doprovází skvělá Hornerova hudba, je pak tím nejsilnějším zážitkem z celého filmu. The Boy in the Striped Pajamas není ani tak o válce samotné, je to spíše neobvykle zpracovaný příběh o holocaustu, pojednávající o lidech žijících ve lžích a jejich hodnotách. Dále o propagandě, přehlížení masových vražd a to vše nejen z pohledu osmiletého chlapce, ale i jeho rodičů. (7/10) (14.02.2009)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Vzhledem k tématu až překvapivě komorně zpracované drama, po většinu stopáže jsem nevnímala snahu šokovat nebo citově vydírat. Děj má poměrně široký záběr, nechá diváka nahlédnout do osudů a duší takřka všech zúčastněných - od osmiletého Bruna, zmateného, tápajícího v realitě, přes jeho rodiče - ambiciózního otce a hroutící se matku, zfanatizovanou sestru, zdánlivě hrdého dědu a otevřeně pohrdající babičku, frustrovaného, agresivního důstojníka se "škraloupem", až po někdejšího lékaře Pavla a malého, utrápeného Shmuela. Nejvíce prostoru má samozřejmě Bruno a jeho složité hledání dobra a zla. Dětské postavy působí velmi realisticky, nejsou nadány kdovíjakou inteligencí, chovají se přirozeně - zvláště Bruno. Najdou se i chybky - kupříkladu mi "farma" přišla dosti málo střežená, když tam chlapci mohli takhle pospolu vysedávat a žvanit. Po většinu filmu jsem zvažovala hodnocení do 70%, pak přišel konec a já jsem jen nevěřícně zírala... no, není to americký film, závěr rozhodně nebyl lacině zbagatelizován. 79% (18.05.2009)

O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu. (15.07.2010)