Chlapec v pruhovanom pyžame

Vzhledem k tématu až překvapivě komorně zpracované drama, po většinu stopáže jsem nevnímala snahu šokovat nebo citově vydírat. Děj má poměrně široký záběr, nechá diváka nahlédnout do osudů a duší takřka všech zúčastněných - od osmiletého Bruna, zmateného, tápajícího v realitě, přes jeho rodiče - ambiciózního otce a hroutící se matku, zfanatizovanou sestru, zdánlivě hrdého dědu a otevřeně pohrdající babičku, frustrovaného, agresivního důstojníka se "škraloupem", až po někdejšího lékaře Pavla a malého, utrápeného Shmuela. Nejvíce prostoru má samozřejmě Bruno a jeho složité hledání dobra a zla. Dětské postavy působí velmi realisticky, nejsou nadány kdovíjakou inteligencí, chovají se přirozeně - zvláště Bruno. Najdou se i chybky - kupříkladu mi "farma" přišla dosti málo střežená, když tam chlapci mohli takhle pospolu vysedávat a žvanit. Po většinu filmu jsem zvažovala hodnocení do 70%, pak přišel konec a já jsem jen nevěřícně zírala... no, není to americký film, závěr rozhodně nebyl lacině zbagatelizován. 79% (18.05.2009)

V ponurém příběhu očima malého německého chlapce Bruna a jeho židovského přítele Shmuela za druhé světové války dávám zcela za pravdu anglickému filozofu John Stuart Millovi, který kdysi prohlásil: Rčení, že pravda vždy zvítězí nad zlem, je hluboký omyl, který lidé opakují pořád dokola a je pouhou otřepanou frází. Tento fiktivní, ale o to více dojemný příběh to zcela potvrzuje. Síťoví ostnatých drátů nestvůrných lágrů, které sloužily jako vyhlazovací prostředek pro lidi, pod širým nebem, z nichž se zvedal temný kouř krematoria a pocit těch, kdo byli bezmocně hnáni na smrt bez identity a soucitu uprostřed davu vzájemně si neznámých, musel být nesmírně krutý. Jen pomysleme, že dobří trpěli a zlí si užívali, třeba německý nacistický lékař Mengele, který během druhé světové války vykonával na dětských vězních hrůzné experimenty, umřel ve vysokém věku v latinské Americe obklopen blahobytem. Bohužel i dnes běhá po světě spousta militantně smýšlejících magorů a megalomanů, kteří najdou vždy dementní pomahače k použití síly, bez ohledu na lidské životy. Zbývá zmínit se ještě o natáčení filmu, které probíhalo v budapešťských ateliérech, a za kulisu Berlína posloužila přímo část města. A úplně nakonec slovo o hudbě její vznešeně smutná melodie mi zní v uších i dlouho poté co jsem zhlédnul tento film. (27.02.2009)

Prečítal som si knihu. Zistil som, že film v jej prepise príliš dobrým nie je. Vlastne skôr zlým. V rukách mi tak zostáva len gýčová variácia Princa a bedára na tému holokaust (čítaj žmýkanie sĺz), ktorú neospravedlňuje ani detský pohľad, a nevylepšuje ani kamera a vierohodné herecké výkony. Smutné a sklamané vytriezvenie. 60% (03.02.2013)

Několik kamarádů tento film hodně silně vychvalovalo, a tak jsem se na něj těšil. Téma je to opravdu výborné, o tom netřeba diskutovat. Ovšem to zpracování už pokulhává. Hlavním problémem je, že film nepůsobí vůbec věrododně, je plný nemožných situací a celý děj je až neuvěřitelně strojený a hnaný do napínavého finále, které vůbec nepůsobí přirozeně. Režisér chtěl prostě za každou cenu diváka odrovnat, ale otrlejšímu divákovi je jasné, že to je strašně umělé. Ocenit se musí dětské herecké výkony obou chlapců - to byla vážně paráda! Hudba stála taky za to, ale co je to platné, když film nepůsobí tak, jak by měl. Toto téma šlo zpracovat rozhodně lépe! 60% (05.06.2010)

Absurdita záminky největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva očima malého chlapce. Místy válečná satira, občas nahořklá komedie, sem tam jen citlivá a lehce kýčovitá klučičí odyssea. Žádných vyloženě šokujících záběrů se nedočkáme, tvůrci jdou trochu jiným směrem a díky krátké stopáži vše rychle a plynule odsýpá. Rozhodně jeden z důležitých filmů o druhé světové. (24.04.2021)