Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(viac)Recenzie (42)
Nemůžu si pomoct, ale jako ikonickou beru verzi z roku 2006. Je teatrálnější, živější, vtipnější, přesněji obsazená pro jednotlivé role a je svou výpravou, kostýmy i hudbou o velký kus výpravnější. V této Macháčkově verzi bych vypíchla Luďka Munzara jako Valentina Bláhu a Janu Hlaváčovou jako Markýtku, jinak ji ve všech aspektech překonává nastudování J. A. Pitínského. 2*. ()
,,Učený člověk to má všecko z knih, ale my jsme tam všude BYLI a všechno jsme to VIDĚLI. TO JE TO!" . . . Naši furianti v režii Miroslava Macháčka patří k nejzdařilejším ukázkám komediálního herectví v českých, resp. československých končinách. Nádherná hra, vynikající režie a především famózní obsazení. Luděk Munzar jako Valentýn Bláha, Jiří Vala jako starosta Dubský, Somr jako pan radní Bušek, Kemr jako Habršperk, Postránecký jako krejčí Fiala,... co herec a postava, to nezapomenutelný výkon, nesmím opomenout ani ženské obsazenství (Hlaváčová, Holišová, Jerneková,...) a takhle bych mohl prakticky pokračovat až do vyčerpání seznamu všech účinkujících. Takže osobitně zmíním snad ještě Pavla Vondrušku, celá léta působícího v Národním divadlu i dalších scénách jako hudebního dirigenta, který ve Furiantech nejen stvárnil roli kapelníka, ale především k nim skomponoval celý soubor lidově znějících písní, které atmosféru celé inscenace pozvedly ještě o něco víc. Furianti jsou obrovská sranda, která má navíc v sobě hluboký smysl, opodstatnění jednotlivých charakterů i replik, jež jsou mnohokrát samotným odrazem lidí a situací kolem nás. Přesně tak, jak je zapsal pan Stroupežnický před 130 lety. Víc než dvouhodinová podívaná, která je vhodná i na silvestrovský večer... pět hvězdiček jako vyšitých a jdu si opět pustit :-). 100% // Doporučuju i TV-film Spor dramaturga Stroupežnického (1982), který vypráví o zajímavé a těžké historii této hry L.Stroupežnického z konce 19.století. ()
Divadelní představení, jehož bezprostřednost a vitalitu nespolykal filmový pás, neboť je typicky ČESKÉ a jeho podstatou je sám ŽIVOT - i všechen smích a slzy prken, která znamenají svět. Bylo mi ctí se s ním seznámit, třebaže jeho opětovné uvedení Českou televizí bylo spojené s nanejvýš smutnou a bohužel zcela definitivní zprávou, že další z velkých furiantů, hodných toho jména - Luděk Munzar - se navždycky odebral do hereckého nebe ... a spolu s ním jakoby zmizel do nenávratna i další střípek z pestrobarevné mozaiky mého mládí. Začíná jich nějak povážlivě přibývat ... poztrácených střípků, které se nedají najít - ani nahradit. ()
Poprvé nastudoval hru pro Národní divadlo Josef Šmaha ještě za života Stroupežnického a s velkým úspěchem se hra nesetkala. Jako divadelní hra jsou Naši furianti vlastně brak. Po psychologické stránce je propracovanost postav na hraně a děj hry je celkem předvídatelný. Co ale z této hry udělalo jednu z nejúspěšnějších her Národního divadla? Snad proto, že ta hra je vlastně o obyčejném českém člověku se všemi jeho klady i zápory. Každopádně hra byla pro Národní divadlo nastudována celkem dvanáctkrát. Nejúspěšnější nastudování je z roku 1953 a režíroval ho sám Zdeněk Štěpánek. Dočkalo se celkem 185 repríz. A není divu. Kdo by se nešel podívat do "Národního" na Zdeňka Štěpánka, Marii Vášovou, Rudolfa Deyla st., Františka Smolíka, Marii Tomášovou, Františka Kreuzmanna, Jaroslava Marvana, Jaroslava Vojtu, Jana Pivce, Josefa Beyvla, Stanislava Neumanna a další naše přední herce. Nastudování z roku 1979 se dočkalo 160 repríz. Režíroval Miroslav Macháček a do nejmenších rolí obsadil... jak jinak.... přední herce činohry. Ke staré české hře přistoupil s nesmírnou odpovědností a citem, zachoval staročeský ráz hry a herce režíroval s obrovskou precizností. O hereckých výkonech ani nemá cenu mluvit. Sám Macháček alternoval pět rolí, ale v televizním záznamu z roku 1983 se bohužel neobjevil ani v jedné. ()
Naprosto dokonalý odraz vesnické společnosti, převeden na jevištní scénu. Skvěle herecky ztvárněn, každá postava jako by z vesnice vypadla. Bohužel, vše je tak dokonale věrné a vesnické, že se to skoro až na jevištní scénu nehodí, protože pro divadlo musí být dost věcí více přehnaných, aby vyzněli skutečně humorně. Z toho důvodu mnoho vtipných momentů zapadne a z báječné komedie, je tak jen docela dobrá komedie. Hra se mi opravdu líbí, je ale škoda, že jí tehdejší komunistická produkce trošku pokazila. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Premiéra se uskutečnila v Tylově divadle 13.3.1979, představení se dočkalo 161 repríz. (kosticka7)
Reklama