Smrť čaká všade

Jde vidět, že ta Kathryn opravdu musela něco mít s tím Cameronem, jinak si neumím vysvětlit, jak nějaká ženská dokáže natočit takovýhle film. Film "jede" od začátku až do konce. Chytí Vás za koule a už nepustí. Scénář mohl být ale trochu více propracovanější. Ten chladný přístup k postavám mi seděl, vypadalo to tak více realičtěji. Kamera byla opravdu výborná, tady mi ta roztřesenost ani tak nevadila jako v posledním Terminátorovi, to byla hrůza. K Oscaru gratuluji, myslím, že ho má zaslouženě. (10.03.2010)

Je mi záhadou, jak tahle brilantní pecka mohla zůstat stranou širší divácké odezvy. To, co znamenala Stoneova ´Četa´pro „druhý pohled“ na vietnamský konflikt, to znamená film Kathryn Bigelow pro současnou iráckou misi U.S. Army, pro její kluky, kteří se tam klepají o život a počítají každý den do konce služby. Film nemoralizuje, nepoučuje, jenom s velkou dávkou syrovosti a realističnosti nabízí krev, pot, frustrace, prach iráckých cest, strach ze smrti a všeobecnou paranoiu, kde i Iráčan s kamerou může znamenat potencionálního teroristu. Od doby Mendesova ´Mariňáka´ tady nebyl tak dobrý film s vojenskou tematikou. (13.05.2009)

Na jednu stranu perfektní, na stranu druhou nakonec trochu zklamání. Perfektní je hlavně ten nápad ukázat jednotku na zneškodňování bomb všeho druhu, to tu ještě nebylo, navíc Katryn Bigelow si zcela jistě nehrála s panenkama, ale v kočárku spíš vozila miny a bomby, protože to je natočený naprosto geniálně a když byl výbuch, tak to byl fakt zážitek, skvělý nápady a ještě úžasně nasnímaný, nicméně zklamání přichází hned vzápětí, když se od zneškodňování trochu ustoupí a začne se příběh přesouvat do míst, co už jsme mohli vidět častokrát, neni to špatný, ale zamrzí to a následně návrat k zneškodňování už neni tak výraznej a konec s neschopností adaptovat se na normální život je trochu rozpačitej a klišoidní, ale jinak před Bigelow fakt smekám. (08.08.2010)

Je to podpriemerný americký film z vojenského prostredia. Má iba priemerný príbeh o vojenskej jednotke pyrotechnikov pôsobiacich v súčasnom Iraku. Potenciál príbehu nie je najhorší, ale už samotný scenár je na tom veľmi zle. Celý film nemá v podstate žiadny dej, teda ani žiadnu gradáciu, celý čas sa nestane nič, čo by mohlo nejak prekvapiť, takže sa doń vôbec nedá vžiť. Je to prakticky iba súbor po sebe idúcich lepších alebo horších scén, ktoré sa snažia zobraziť vojakov v prostredí, kde na nic zovšadial číha nebezpečenstvo, či už z nastražených bômb alebo od teroristov. Ale film podľa mńa zostal len pri snahe, lebo mu nič nevyšlo. Atmosféra všadeprítomnej smrti je tu veľmi slabá, o žiadnu postavu sa nedá ani trochu obávať a zneškodńovanie bômb je zase absolútne bez napätia alebo aspoń nejakého zaujímavého nápadu. Ale niekedy sa udeje aj niečo zaujímavé ako napríklad súboj odstreľovačov alebo snaha pomôcť civilistovi s bombou. Najväčším záporom tohto filmu je až príliš veľké množstvo silných nelogičností, ktoré by ma prekvapili aj v najväčšom braku a nie ešte v slávnom a cenenom filme a sprevádzajú film od začiatku až do konca. Takže aj týmto akýkoľvek pocit reálnosti neprichádza do úvahy. Postavy sú tu úplne nezaujímavé, bez akejkoľvek charizmy alebo lepšieho herectva a nikomu sa postava vojaka nedá veriť hlavne kvôli tým nelogičnostiam v ich chovaní. S technickou stránkou filmu a s réžiou tiež nie som spokojný, pôsobí na mńa až príliš amatérsky. Uvedomujem si, že sa jedná o pomerne lacný film, ale aj s prihliadnutím na tento fakt ma vôbec nezaujal. Veľký úspech tohto filmu je pre mńa veľkou záhadou. Ak už niečo takéto dokáže vyhrať oscara v najhlavnejších kategóriách, tak to už môže vyhrať akýkoľvek film. Objektívna kvalita filmu- 48%, film sa páči mne na 45%. (11.03.2010)

Oscars. Amíci mě trochu překvapili. Myslela jsem, že zvítězí ekologický příbeh o lásce, ovšem Hurt locker je do jisté míry vlastenecký film o těžkých chvilkách v Iráku a hrdinnýcho odvážných lidech, kteří jdou dobrovolně do války - to se jejich sdíček dotýká asi víc. Film jsem viděla už více jako před rokem a z hlavy mi tak nějak vyvanul. Bomba to není. (28.02.2009)