Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Scenár:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrajú:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (viac)Obsahy(1)
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze "Věř, ale komu věříš, měř" a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (310)
Neuvěřitelně inteligentní parodie na neuvěřitelně neinteligentní vládnoucí partaj ("lidem volený pohlavní orgán"). Absurdita, hlášky, skvělé herecké výkony a překrásná Irena Kačírková. Bohužel jen ten dopad "rudodělné spravedlnosti" na její hlavu byl poněkud hořký. Proč jsme dřív uměli točit krásné filmy a dnes to nejde? A hláškující Václav Voska byl jako snová vidina. ()
"Bilé paní" režiséra Zdeňka Podskalského si vážím stejnou měrou, jako Menzelových "Skřivánků na niti". Oba snímky jsem zhlédl s týdenní prodlevou, velmi se mi líbily, oslovily mne, hodně jsem se u nich nasmál a občas mně naopak nepříjemně zatrnulo ve chvílích, kdy jsem si uvědomil, že takhle nějak to doopravdy v naší zemi kdysi vypadalo... Oba snímky mají společnou ještě jednou věc, které si vážím snad úplně nejvíce - kritika režimu zde nikdy nepůsobí samoúčelně, slouží příběhu a nikoliv naopak. ()
Hele, Bílá paní! Váš občanský průkaz! To vypadá na rejdy Vatikánu a imperialistických rozvědek! V kontextu doby rozhodně plný počet, jelikož s nadhledem a humorem je popsáno to, co v tragické rovině předvedly filmy Ucho, Smuteční slavnost nebo Všichni dobří rodáci. A poněvadž těch blbů nahoře máme stále dost, tak tenhle film vůbec nestárne. Všichni ti rudí, dnes modří, se vysmívají pravdě stále a myslí, že nad ní zvítězí. Jak bláhové a pošetilé....Jinak si dovolím polemizovat s názorem, že jde o roztomilou protikomunistickou blbůstku. Nejde, páč jinak by a) neskončila v trezoru, b) nehodila by se tak neskutečně na dnešní dobu. Závěrem snad dodat, že dnešní scénáristé, režiséři i herci by se mohli na tomto filmu učit, alespoň by neplodili ty současné příšernosti. ()
,,Soudruhu já to vidím po našem. Abstraktní něco je, když to neni. No, a je bílá paní? Není. No tak no..! '' Skvělé zrcadlo své doby. Holt doba těsně před okupací přála otevřenějšímu myšlení a kritice socialistického řízení země, měst, obcí, které se dostávalo i na filmové plátno. Marně vzpomínám ve které naší komedii jsem viděl tak tepat do režimu jako zde. Přitom naprosto inteligentní formou. Většina dialogů je naprosto dokonalá a nezbývá než zopakovat zde psané. Zajímavé je ale i to jak se funkcionáři jenom kecáním vždy z problémů dokázali dostat. Jak pravdivé. Vrcholem absurdit byla scénka s vedoucím party dělníků, který fakturoval vybudování vodovodu, který nestavěl i jeho bourání, ač byl staré Blažkové ponechán. O scéně se vstupem do vody ani nemluvě... Hrušínský, Kopecký, Bek i Brodský byli úžasní, já jsem ale umíral i z Vosky, zejména ve chvíli kdy si pěkně po psychiatricku v posteli na zámku vysvětluje přítomnost Bohdalky u sebe v pokoji ! :-)) . U mne je to na 4 hasáky. * * * * ()
DRŽ HUBU A PLAV! nebo máte radši „Nepotřebujeme strašidla, když máme národní vejbor“? Či snad „Ale to musíte opatrně, aby nám lidé nezačali moc přemejšlet“? Geniální protirežimní satira, nebezpečně vtipná komedie a doslova Macocha víceznačných hlášek, tím vším je nesmrtelná Bílá paní. Smekám nad odvahou Zdeňka Podskalského i všech herců, natočit tak trefný políček všem zabedněným soudruhům. 90% Zajímavé komentáře: Frankie, Zakk ()
Galéria (13)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (7)
- Kostel, kam se jde stará Blažková (Darja Hajská) pochlubit farářovi, že jí Bílá paní přičarovala vodovod, a kde ji farář přesvědčí, že to nebyla Bílá paní, ale že vodovod má díky Městskému národnímu výboru, je kostel sv. Jakuba v Kasejovicích. Dále se filmovalo také v Blatné. Psychiatrická léčebna se nachází v Praze Bohnicích. (Cucina_Rc)
- Na svoju dobu dostali komparzisti celkom slušne zaplatené. Za jeden deň nakrúcania zhrabli 120, za deň, kedy sa netočilo 70 a za zmočenie vlastných nohavíc dostali 180 korún. (Raccoon.city)
- Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
Reklama