Bílá paní

"Ty si myslíš, že by nám... Že by našim pracujícím prospělo rozpatlávání fideisticko-idealistických nezdravě mystických smyšlenek?" "To chraň bůh!" Řekl bych, že to ve své době mezi lidi asi moc často nepouštěli, jestli vůbec. Je zvláštní, jak se dá k té satiře, která podle mně místy až zbytečně moc tlačí na pilu, postavit ze dvou stran. Z tehdejší doby a z té naší. Nevím, ze které z nich to je zábavnější. Ano, dnes se tomu už můžeme v klidu zasmát, ale neubírá to právě tu atmosféru, ten švih? Hrušínský tradičně skvělý. (11.03.2014)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

----- "Mistr Jan Hus se nechal pro pravdu upálit." ----- "Mistr Jan Hus neživil rodinu !" ----- "Bílá paní" pro své velké i malé pravdy strávila ta nejlepší léta svého života pod zámkem ... Až přišla nová doba - revoluční a sametová - a vysvobodila ji z trezoru. Rozhlédla se a záhy zjistila, že jsme se nezměnili - a tak jen pobaveně sledovala, jak v nových podmínkách zkoušíme nové triky a kličky a vymýšlíme nové proklamace, zatímco odložený sametový plášť pomalu pokrývá vrstva prachu a špíny ... Ale pro nadpřirozené bytosti nemá čas se svými proměnami až takový význam - a tak "Bílá paní" s nevinným pohledem a s mírně shovívavým úsměvem může dál ožívat v dobách (ne)dávno minulých za pomoci trvale platného rčení: ----- "Věř, ale KOMU věříš, měř !" ----- (25.07.2011)

Ještě z mládí si nesu vzpomínku na Michalovy Bubáky pro všední den, jejichž humor mi tehdy učaroval. Už si dobře nepamatuji tu povídku "Jak Pupenec k štěstí přišel" a nemohu tedy posoudit, jestli se její filmová podoba drží předlohy nebo ne, ale protože scénář je dílem samotného autora povídky Karla Michala, je to vlastně úplně jedno. A asi se nemýlím, když budu tvrdit, že filmové zpracování vtipnost ještě vystupňovalo a satiru přiostřilo! Ty neskutečně vtipné hlášky! Vůbec se nedivím, že se tahle politická satira udržela na plátnech kin pouhých 5 let a v době přituhující normalizace zmizela do trezoru, naštěstí ne navždy! - - - "Ty přece už dávno víš, že nejde o to, co je a co není. Důležitý přece je to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat." (Je to pořád stejné, nemyslíte?) (01.11.2019)

Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. (18.04.2012)