Teória veľkého tresku

Já uznávám, že je to občas skutečně třeskutě vtipné, ale postavy jsou mi tak strašně nesympatické, že k tomu zároveň mám dost silný odpor. Tohle že jsou nějací přátelé? Mám štěstí, že mí dva přátelé matematici se zdejšímu osazenstvu ani vzdáleně nepodobají. A to přitom taky máme rádi sci-fi a fantasy, "dračáka" a tak dále, jen komiksům moc nedáme. (07.09.2023)

Pro mě nejlepší komediální seriál, na který se vždy hodně těším. Skvěle vymyšlené zápletky a dialogy a samozřejmě velmi vtipné postavy. Samozřejmě tahounem je asociální Sheldon, ale i další postavy baví - na rozdíl třeba od HIMYM, kde je jedna výrazná postava Barneyho, ostatní pro mě už tak zábavní nejsou. Tady se rád dívám na všechny, včetně okrajových postavech jako jsou matky hlavních hrdinů. (05.12.2010)

Partička čtyř přátel vědců, kteří strašně rádi hrají počítačové hry a jakýkoliv běžný problém rozeberou na vědecké úrovni a někdy je docela obtížné, sledovat tok jejich myšlenek, protože jsou strašně rychlí. Jeden vedle druhého jsou úžasné osobnosti a každý si jistě najde svého oblíbence. Skvělý a humorem nabitý sitcom. MILUJU BIG BANG a jsem upřímně ráda, že Sheldon dostal Zlatý Glóbus. (16.07.2008)

Skvělý nápad, zpočátku originální koncepce, hodně výbušný humor a mimo to, fyzikální hlášky jsou zajímavé i samy o sobě. Ovšem vtípky se začnou časem okatě opakovat (2. a 3. série), objevují se znovu a znovu v jiných variacích, navíc se občas dají i předvídat, což není ideální, ale teď přichází jedno velké a nesmírně pozitivní ALE.., Zhruba kolem 4./5. série chytil seriál druhý dech (nebo si jen diváci zvykli a dokonale se uvelebili ve zdejším geekovském světě?), rázem mezi postavy zavanul svěží vánek, recyklované vtipy do sebe vždy dokážou absorbovat špetku originality, postavy již jasně nalezly svá místa a Teorie velkého třesku začíná představovat sázku na jistotu - jistotu prvotřídní zábavy, smíchu a odreagování... 9/10 (19.03.2009)

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)