Patológia

Škoda toho zavádějícího označení horor. Natěšení uživatelé se neposerou strachy, tak tomu hned dvě hvězdy sundají z principu, ačkoli je to jinak zábavný a originální thriller s príma černohumorným finále. Byla jsme překvapená, že se s mrtvolami takhle pobavím, aniž by to tvůrci vygradovali k nekrofilii. Stačí si jen hrát na hádej hádej doktore, proč ti skončil na stole, sem tam si v márnici ohnout sjetou, zvrácenou stážistku a život patologa je hned větší kabaret, než jen hrabání se v hromadě smradlavýho tělního odpadu. (18.03.2014)

Horor? To snad ne, je to sice místy nechutné, ale napětí a nervy drásající scény zde nehledejte ani náhodou. Je to v podstatě takový výpravný film o partě rozmazlených a znuděných patologů, kteří si moc rádi přidávají práci. Někdy mi svými bezchybnými a pohotovými diagnózami připadali jako novodobí supermani. Prosím netočit druhý díl. (15.10.2008)

Nemám rád, když mě tvůrci filmu považují za idiota - během tohoto filmu mi to přitom bylo naznačováno průběžně. Film má přitom nápad, zajímavé prostředí, zajímavý vývoj, barevné filtry jsou sice v tomto žánru notně zprofanované, ale tady většinou fungují. Nevadila mi ani očividná inspirace Sedm (tuším, že jeden z nebožtíků se dokonce jmenoval John Doe). Takže toto všechno by mohlo Patologii hravě vyhoupnout na čtyřhvězdičkové hodnocení, ale bohužel ... Dojem kazí nejen někteří herci (v čele s Ventimigliem), které režisér povytahoval z bůhvijakých seriálů a na výsledku je to hodně vidět - bolestivé bylo hlavně sledovat pitvořícího se Bena. Na jeho obranu ale musím zmínit, že samotný scénář pravděpodobně nepředkládal kdovíjak propracované postavy, ale spíš až karikaturně groteskní bytosti. Ale zpět ke mně, k idiotovi - mám rád prostor pro vlastní úvahy, skládání dílků a trochu nejistoty. Schválně - podívejte se, jak snaživě scénárista vysvětluje, proč by první vražda nebyla až tak strašný zločin. Takže nakonec to dopadlo tak, že všichni tlačili na pilu - mělo to být morbidní - ale sexy, překvapivé - ale jednoduše pochopitelné, vizuálně šmrncovní - ale bez experimentů. A ještě tam bylo třeba narvat neprovařené tváře, které by ale měly nějakou hereckou zkušenost. No a výsledkem je taková trochu krvavější Nemocnice Chicago Hope. Na kraji města. (03.07.2008)

Obyčejný a fádní thriller, který se snaží vybočit z řady prostřednictvím přemíry brutality a animálního sexu. To je ale vše. Jinak to je zase ta samá ohraná písnička o mladých a neklidných, kteří si své životy tentokrát zpestřují se skalpelem v ruce a s mrtvolami na pitevním stole, jejichž orgány dokáží rozebrat ještě dřív, než stačí vychladnout. Víc k filmu netřeba dodávat, scénář je tradičně plný logických děr, postavy občas reagují jako opice po lobotomii a...a krev stříká a stříká, střeva vyhřezávají, mozky se kutálejí a bradavky tvrdnou...klasika, přesně tak, jak to mají mladí dneska rádi. Ale abych jen nekritizoval, tak musím přiznat, že režie není nejhorší, gore efekty dokonce perfektní a závěrečná "romantická pitva za doprovodu teskného klavíru mi upřímně udělala radost. Na kvalitní filmový zážitek to ale pořád málo. 40% (21.07.2008)

Jsou mladí, jsou vzdělaní, jsou bohatí, jsou úchylní. Rádi si hrají s mrtvolami. Asi je těžké odolat, když s nimi přicházejí do kontaktu dennodenně, což neospravedlňuje jejich počínání. Ospravedlňují jej akademické debaty, kterým stejně jako celému filmu chybí sjednocující myšlenka? Zabij jednoho, zachráníš tisíce. Bojuj proti předepsanému osudu. Staň se Bohem. Snažení tvůrců natočit v dnešní superotrlé době šokující film, oceňuji, jenže snaha, pár souloží v pitevním sále, pár minut exkurze do lidských útrob a nejednoznačný závěr nestačí. Patologie stejně nese znaky konvenčního hororu (nebo spíše jeho odnože, které odborníci říkají kdovíjak, já „kzblití filmy“), kterému moc nepomáhá ani místy patrná řemeslná zručnost režiséra. Fanoušci poprsí Lauren Lee Smith každopádně nebudou zklamáni. 45% (09.08.2008)