Katyň

Silné, mrazivé a emotivní zpracování smutné události, které však mohlo být klidně o nějakou půlhodinku kratší. Tam kde první polovina filmu nabízí mnoho silných scén a místy jsem skoro nedýchal, tak druhá polovina se rozmělňuje na epizodky několik postav, z nichž některé se předtím na plátně ani neobjevily. Vím, čím chtěl tím Andrzej Wajda dosáhnout, ale oproti první hodince se to naprosto míjí účinkem a moc se to k tomu nehodí. I tak jde ovšem na poli evropského filmu o dost nadprůměrný zážitek.70% (09.08.2010)

Dosti zevrubný a zároveň působivý popis okolností katyňského masakru, jeho různých politicky pokřivených interpretací i vlivu na rodiny obětí. V zajímavé ale nepříliš využité postavě Tadeusze se Wajda po téměř padesáti letech vrátil k tématu příslušníka Zemské armády, který není ochoten smířit se s poválečnou polskou realitou a za svůj postoj platí stejnou cenu, jako jeho předobraz v "Popelu a démantu". (11.11.2008)

Nejhorší na tom je, jak člověk bere fakta úplně jinak, pokud o nich jen slyší a pokud je vidí. Většina filmu řeší události z Katyňského lesa po letech. Rodiny polských důstojníků oplakávají padlé muže, nebo stále doufají v návrat toho svého, jehož jméno se nanašlo na seznamu oběťí, zároveň musejí přihlížet tomu, jak si hrůzný čin jako horký brambor přehazují Sověti s Němcema, podle toho, kdo je zrovna u moci. Navíc ta epizodka s tim troubou, kterej před hromadou ruskejch vojáků trhá plakát, to je opravdu smysluplná smrt.Tohle mě moc nebavilo a dvakrát jsem usnul (jo, jsem ignorant, debil a blbeček). Když jsem se při třetím pokusu konečně prokousal až ke konci, dostal jsem krutou ránu v podobě toho, o čem se celou dobu mluvilo – hromadná poprava 12000 důstojníků polské lidové armády. Až tady mě to opravdu zasáhlo a já se zmohl jen na kroucení hlavou, jak se vůbec podobné věci mohli dít. (25.06.2009)

Fakticky i scénáristicky lehce nadprůměrný historický snímek o události, která jako ne jediná staví mezi fašismus a komunismus rovnítko. Film se zaměřuje převážně na pozůstalé po zhruba dvaceti tisících polských důstojnících, kteří byli povražděni Stalinem v Katyňském lese. Vyobrazení samotných poprav se tvůrci až do samého závěru vyhnuli, ale pocity falešné naděje žen a dětí, lživá propaganda Sovětů a převlečkabátnictví některých Poláků jsou dostatečné atributy na to, aby se člověkovi zvednul kufr. Za to, co přijde v samotném závěru, přihazuju čtvrtou hvězdu. 75% (25.03.2014)

Jen těžko si člověk dokáže představit zvěrstvo, ke kterému došlo v Katyni. Memento Katyně je jednoznačné. Na jaře jsem viděl kříž věnovaný Katyni v Krakově, překvapilo mě, že Němci na místo masakru pozvali jako pozorovatele i představitele z protektorátu (spisovatele Františka Kožíka, lékaře Františka Hájka a údajně i Gustava Husáka). Filmový příběh, který klade důraz víc vnímání událostí z pozic ženských hrdinek, upoutá řadou zajímavých scén, vypilovaných detailů, ale jako celek jsem v televizi film vnímal jen jako lepší průměr. (04.09.2009)