Juno: Nezrelá na dieťa

Tento film je postaven na jediném nosném bodě, že Juno nebo možná Ellen Page je mimořádně okouzlující osobnost, nezáleží na tom, kolik je jí let. Na stejném principu např.http://www.csfd.cz/film/238613-happygolucky/ Jinak se tu absolutně nic neřeší, kromě toho, že musí nějak vybruslit z toho, že do toho takhle bezhlavě vlítla, jinak má milující a chápající zázemí a nikde žádný problém...Vůbec mi nedošlo, že jsem ji už viděla v http://www.csfd.cz/film/169223-z-ust-do-ust-mouth-to-mouth/ a to vřele doporučuji!!! (13.10.2008)

Vynikající svébytná komedie s fantastickou Ellen Page, prvotřídním nápadem přetaveným do výborného scénáře a s citem natočené Reitmanovou zkušenou rukou, obohacená o skvěle zvolený soudtrack. Ne každý rok se objeví alespoň jedno podobné citlivé drama, které se dokáže alespoň částečně oprostit od zavedených klišé, či je patřičně skrýt, a to víc je Juno cennější kousek, který pobaví a přitom vás zahřeje u srdíčka...90% (19.05.2014)

9/10....Excuse me? I am a sacred vessel, alright? All you've got in your stomach is Taco Bell....Ďábelská Diablo, dobré komedii jsem v posledních letech uspořádala sérii funusů a tenhle žánr zdál se mi výsostnou vodou dávno zesnulých klasiků. Před pár dny mi do života vtrhla cynická malá holka s gargantuovsky velkým břichem. A já se do ní zamilovala na první záběr, od první ironické hlášky mi došlo, že tím drzým podvratným scénářem proudí moje krevní destičky a je zbytečné s hraným odstupem analyzovat, proč a jak. Tuhle sesterskou spřízněnost na úrovni první signální, druhé brániční a třetí břišní vyvolala hurikány smíchu, bouře slz a hlavně pocit, že někdo tam za oceánem mi rozumí. Weird. Ale už jsem to potřebovala jako sůl a švihlý kurz pozitivního gravidního myšlení je nebezpečně cool. Jako jeden proužek na těhotenském testu, mezi námi děvčaty. Ellen Page, mé čtyři palce jsou ti pro Oscary plně k dispozici. P.S. Juno podle vzoru Judo-jeden na to nestačí:) (12.02.2008)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)

Režisér Jason Reitman pomalu pomaloučku míří do topky mých nejoblíbenějších režisérů, jelikož si po fenomenálním celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte a před vizuálně uhrančivým a tak trochu podprahovým Lítám v tom posvítil na Juno, velmi netradiční a otevřený snímek o negativním fenoménu generace Y. Přitom ale zachoval všechny charakteristické aspekty svého tvůrčího stylu - jeho film je vizuálně atraktivní (v případě Lítám v tom bych použil až výraz uhrančivý) a velmi esteticky vyvedený, opět se velmi ostře vymezuje proti tzv. americkému snu a dost zjevně tento zažitý mýtus kritizuje, jeho filmy nejsou šokující, ale cynické a, vydělíme-li z úvahy jeho debut, opět jde o velmi netradiční romantickou komedii, v podstatě až její antitezi... Seznamte se, Jason Reitman, pohrobek nezávislého amerického filmu... (10.10.2011)