Juno: Nezrelá na dieťa

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)

Režisér Jason Reitman pomalu pomaloučku míří do topky mých nejoblíbenějších režisérů, jelikož si po fenomenálním celovečerním debutu Děkujeme, že kouříte a před vizuálně uhrančivým a tak trochu podprahovým Lítám v tom posvítil na Juno, velmi netradiční a otevřený snímek o negativním fenoménu generace Y. Přitom ale zachoval všechny charakteristické aspekty svého tvůrčího stylu - jeho film je vizuálně atraktivní (v případě Lítám v tom bych použil až výraz uhrančivý) a velmi esteticky vyvedený, opět se velmi ostře vymezuje proti tzv. americkému snu a dost zjevně tento zažitý mýtus kritizuje, jeho filmy nejsou šokující, ale cynické a, vydělíme-li z úvahy jeho debut, opět jde o velmi netradiční romantickou komedii, v podstatě až její antitezi... Seznamte se, Jason Reitman, pohrobek nezávislého amerického filmu... (10.10.2011)

║Rozpočet $7,5milióna║Tržby USA $143,495,265║Tržby Celosvetovo $231,450,102▐ Tržby za predaj DVD v USA $58,087,559 //počet predaných kusov 3,441,584║ Jason Reitman to vie za kamerou o tom niet pochýb, možno mi tam len chýbala nejaká uletenejšia scénka, lebo celé sa to nesie prevažne v komornejšej nálade. /60%/ (22.09.2009)

Nevěřil bych, že mi z takovéhle ódy na chápavost rodičů, maloměstskou pohodu a zodpovědnost úplně všech, nebude na blití. Ale ono zkrátka nebylo, a kdo ví jestli to byla víc zásluha neskutečně dětské a přitom "tak nějak jinak dospělé" Juno, neuvěřitelně lidských manželů Loringových se všemi jejich ve filmu vyobrazenými charakterovými vadami nebo nevyzrálostmi, nebo těch narážek a satirismů a cynismů, kterými je ta překvapivě (v tom nejlepším slova smyslu) dlouhá hodina a půl protkaná. Jo, taky to mohly být ty kytarové odrhovačky, co se tak porůznu ozývají, a které jsou pro svou chytlavost naprosto zakázáníhodné:) Každopádně tahle "komedie" je kolekcí vynikajících hereckých výkonů - Ellen Page zajisté promine, času má ještě spoustu - ale hlavně na Jennifer Garner a její scénu v obchoďáku nezapomenu asi nikdy. Tohle bylo něco naprosto jiného, než co jsme od ní zatím mohli vidět, a bylo to úžasné a nádherné, jen slzu zamáčknout. Jason Reitman nebo Cody Diablo nebo třeba oba, to máte fuk, tak nebo tak s divákem mávají jak se jim zachce, pohled na některé postavy se mění tak jako život sám. A tohleto prostě nic jiného není, je to život - SKORO. Nemůžu v tuhle chvíli nevzpomenout na famózní britské Cold Feet, což byl ovšem seriál, a tak bylo toho prostoru daleko víc, ale Juno prostě dokonalá není;) Ale čert to vem, 90% to vynese i tak. (04.01.2009)

V průběhu celého filmu jsem byl přesvědčený o tom, že Juno je jedním z nejkrásnějších, poctivých "čtyřhvězdičkových" snímků, jaké jsem kdy viděl. V poslední půl hodině ale přišlo tolik bezvadných scén, počínaje otcovými radami do života a konče finálním vyznáním lásky, že nelze zůstat na pomyslných osmdesáti procentech. Tohle bezvadné komediální drama má na víc. Co filmu asi nejvíce pomáhá, je opravdu úžasná Ellen Page, kterou jsem naposledy viděl v Hard Candy, a jejíž nadchnutí-se pro roli náctileté nechtěné budoucí maminy je přímo hmatatelné. Jako takové menší plus mne pak potěšily její koníčky, protože tak sympatická punková holka se zálibou v masakrózních hororových filmech se jen tak nevidí. A ten soundtrack! Vážně si nevzpomínám, kdy naposledy by mne tak potěšil výběr skladeb, které se táhnou napříč stopáží. Pohodové, klidné písničky bezvadně doplňují dramaticky-komediální stránku filmu. Juno je neobvyklé drama, které si sebou budu nosit ještě hodně, hodně dlouho. (13.08.2009)