Juno: Nezrelá na dieťa

Komedie nominovaná na Oskara. Co to je sakra? Juno ! Tak zní ten paradox, který svým námětem možná dokáže chytnout, a že určitě dokáže. Jenže nedávno jsem měl tu čest vidět také komedii s podobným námětem...Zbouchnutá...a musím tvrdit, že u ní jsem se dokázal bavit lépe. I přesto, že Juno je spíše drama než komedie a když komedie tak inteligentní, nemůžu si zvyknout na hlavní herečku, která svým až chraplavým hlasem vypadá na dost nepříjemnou herečku, krom toho i svým chováním, takže to okamžitě snižuje samotnou kvalitu celého filmu. Celé se to pak odehrává hopem tak neskutečným, že to končí vesměs normálně, takže nominace na Oskara je podle mě dost nepochopitelná. Sice to není žádná legrace, žít život takový jaký nám ho osud napíše, ale řekl bych, že může být napsaný daleko zajímavěji a originálněji než u Juno. (10.06.2008)

Juno je ještě o prenatální nehtík provokativnější komedie než Zbouchnutá, kde sice rovněž padlo pár zmínek o potratu, hlavní hrdinka nicméně k celé záležitosti nepřistupovala s chladností ledovce. Stále se však nacházíme na území žánrovky pro masové publikum, čili ani ten největší cynik nezůstane cynikem do úplného konce a taky nějaká ta slza ukápne. Rád bych viděl „nekorektní“ verzi filmu, a nechť mi nikdo netvrdí, že neexistuje, neboť osoba jako Diablo Cody prostě nemohla napsat něco tak mírného. Tím zase nechci vzbudit přehnaná očekávání ze strany puritánů – postavy v Juno mluví ne vždy slušně o ne vždy slušných věcech, akorát dokáží výsledek zaobalit, aby vyzněl spíše roztomile než sprostě. Dobrých padesát procent výsledných kvalit filmu jde na konto Ellen Page, deset zaobstarává příjemný soundtrack a zbytek scénář, režie a ostatní herci. Ač na pár místech usiluje o kulantní prezentaci nějaké všepoplatné myšlenky (poslední, nejposlednější záběr je jednoduše kouzelný), těžko najít pro Juno vhodnější adjektivum než „milá“. Milá komedie o (svým způsobem) milé události a jejích následcích – jelikož jsem nečekal zázrak srovnatelný s neposkvrněným početím, nemám v tuto chvíli důvod nehýřit nadšením. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Tommy987, Jordan, Mahalik, tangerine1 (16.10.2008)

V průběhu celého filmu jsem byl přesvědčený o tom, že Juno je jedním z nejkrásnějších, poctivých "čtyřhvězdičkových" snímků, jaké jsem kdy viděl. V poslední půl hodině ale přišlo tolik bezvadných scén, počínaje otcovými radami do života a konče finálním vyznáním lásky, že nelze zůstat na pomyslných osmdesáti procentech. Tohle bezvadné komediální drama má na víc. Co filmu asi nejvíce pomáhá, je opravdu úžasná Ellen Page, kterou jsem naposledy viděl v Hard Candy, a jejíž nadchnutí-se pro roli náctileté nechtěné budoucí maminy je přímo hmatatelné. Jako takové menší plus mne pak potěšily její koníčky, protože tak sympatická punková holka se zálibou v masakrózních hororových filmech se jen tak nevidí. A ten soundtrack! Vážně si nevzpomínám, kdy naposledy by mne tak potěšil výběr skladeb, které se táhnou napříč stopáží. Pohodové, klidné písničky bezvadně doplňují dramaticky-komediální stránku filmu. Juno je neobvyklé drama, které si sebou budu nosit ještě hodně, hodně dlouho. (13.08.2009)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)

Jak tak koukám, tak jsem tento film viděl a napsal zde k němu komentář v roce 2008 a potom jsem ho úplně vypustil z paměti. Dal jsem mu tenkrát jednu hvězdičku. Teď jsem na to narazil v televizi a chvíli mi to trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem to už kdysi dávno viděl. Nevim, jestli se mi za ty roky změnil smysl pro humor, ale tentokrát mě film občas tim suchym humorem i pobavil. Akorát jsem se teda u toho nedokázal zbavit jakýhosi divnýho pocitu, když Ellen Page tady hrála těhotnou holku a dneska je z ní nějakej bezpohlavní hybrid. (11.07.2021)