Pochybnosti

Komorná dráma s výborným hereckým obsadením. Meryl Streep ako ukážková bigotná mrcha a P.S. Hoffman ako kňaz, ktorý dokázal zasiať zrnko pochybností ešte aj do mňa, ako diváka. Stret kostnatého, zastaraného, cirkevného prístupu s jeho miernejšou modernou formou tu vrcholí jedným z najlepších dialógov, aký kedy bol v nejakom filme na túto tému uskutočnený. A to nielen po obsahovej ale aj po hereckej a formálnej stránke. Je možné pochybovať a pritom mať istotu vo viere? Na to si už musí každý odpovedať sám. 80/100 (13.03.2015)

Bohuzial... A tak veeeelmi som sa tesila. A nakoniec obrovske sklamanie. Tak ako z konania sestry Aloysius, tak z celeho filmu. Urcite sa to da pripisat mojej absolutnej a nevyvratitelnej nenavisti voci Cirkvi ako takej, ale to je uz moj osobny problem. A pochybnosti o tom ziadne nemam... Rovnako ako o vynikajucich hereckych vykonoch. Ale to je uz druha vec. Tak ako saty NErobia cloveka, ani herecke vykony NEznamenaju automaticky vynimocny film :) (28.01.2009)

Komorní psychologické drama líčící nekompromisní střet mezi bigotní řádovou sestrou, která jako by se zapomněla duchem v 19. století, a knězem, který vnímá jednak to, že moderní doba žádá nové myšlenky a metody, jednak i to, že láska k Bohu nesmí být překážkou pro vztah k lidem. Spor se nevede jen o metody pedagogického působení na místní církevní škole a výkladu náboženských hodnot, ale postupně přerůstá v hlubokou osobní antipatii řádové sestry, která získá pocit, že zájem kněze o jednoho z jejích svěřenců nemusí být tak nevinný, jak si okolí myslí. Ten, kdo nemá pochyby, může být přesvědčivější, a tím pádem i úspěšnější, jenže některá vítězství jsou jako ta Pyrrhova... Kladem filmu je poloha, která vlastně až do konce nechává diváka v nejistotě, jinými slovy na pochybách, jak to ve skutečnosti bylo, dále emocionálně působivý konflikt dvou vyhraněných osobností, zdařilé dialogy a ze všeho nejvíc špičkové herectví dvou velkých hvězd současné americké kinematografie. Celkový dojem: 90 %. (18.11.2013)

Streepová byla hnusná, prudérní a upjatá babice, Hoffman značně zženštilý kněz. I když jsem si myslela, že tihle dva už mě nedokážou zaskočit, zase se jim to podařilo a zcela mi uhranuli. Souhlasím se zde několikrát zmiňovaným názorem, že dobrý film nedělají jen dobré herecké výkony. Tohle drama se navíc může pochlubit i nadprůměrným scénářem. (25.10.2014)

„Pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota“ Neochvějná víra v Boha by měla skýtat útočiště před pochybami ohledně nedokonalosti našeho smyslového poznání, může tedy věřit člověk, jež nikdy nepochyboval? Jsou pochyby spásou, prokletím, nebo jednoduše jsou a měli bychom je akceptovat jako nutnou daň za naše bytí? Podtitul těmi nejzvučnějšími cenami (Pulitzer, Tony) ověnčeného dramatu Johna Patricka Shanleyho nutí k prozíravosti: A Parable (Podobenství). Zasazení děje do Spojených států amerických počátku 60. let tím pádem není příliš podstatné, ač své opodstatnění má (rasová segregace). Důležitější jsou dobou nepodmíněné pochyby. Pochyby postav, posléze také naše, neboť precizně vybalancované herectví Streepové a především Hoffmana neumožňuje nabýt jakékoliv jistoty. Ďábelskými pařáty vyzbrojený otec Flynn se nebrání progresi, byť v některých ohledech je pokrokový až příliš, sestra Alojza, povoláním „stíračka“ a „shazovačka“, oproti němu symbolizuje sebedestruktivní zkostnatělost církve. Morální (třebaže pochybující) vítěz je nakonec jenom jeden, ale těžko říct, zda-li je zároveň vítězem celkovým, přesněji tím, kdo víc získal, než ztratil. Opět jsme vystaveni pochybám a to pochybám nevyvolávajícím zlost, nýbrž – alespoň v mém případě – znepokojující, ale svým způsobem příjemné mrazení v zádech. Slovy obtížně popsatelné vědomí nevědomí je u amerických filmů jevem poměrně nezvyklým, proto potěšujícím. Shanley využívá každé možnosti, jak své mistrně vystavěné drama oddivadelnit (vizualizace vyprávění o ženě a spoustě peří má navíc návaznost na listí a kapky deště, vyvolávající svou „nezachytitelností“ v člověku stejné zoufalství) a hodně mu pomáhá Roger Deakins. Jeho práce s kamerou si nenárokuje pozornost na úkor hlavního dění, ale dokáže jej příjemně osvěžit, ať znejišťujícím podhledem či naopak uklidňujícím božím nadhledem. Osvěžující je rovněž jemný, lehce načernalý humor („Jsem na sladké“), přítomný v množství nerušivém, ale dostačujícím. Nakonec mi to nedá, abych ještě jednou nepochválil největší chloubu Pochyb – herce. Všichni tři, Hoffman, Streepová i Adamsová, jsou dokonale přesní v každičkém gestu. Jednou z pár věcí, o kterých po zhlédnutí Pochyb nepochybuji, je právě kvalita jejich herectví. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, C.C.Baxter (26.02.2009)