Valentín

Soundtrack John Debney: 1. Today Was a Fairytale - Taylor Swift ,2. Say Hey (I Love You) - Michael Franti/Spearhead ,3. I'm in the Mood For Love - Jools Holland/Jamiroquai ,4. On the Street Where You Live - Willie Nelson ,5. Everyday - Sausalito Foxtrot ,6. Stay Here Forever - Jewel ,7. Amor - Ben E King ,8. Cupid - Amy Winehouse ,9. The Way You Look Tonight - Maroon 5 ,10. 4 and 20 - Joss Stone ,11. Valentino - Diane Birch ,12. Te Quiero Dijiste - Nat King Cole ,13. Jump Then Fall - Taylor Swift ,14. Shine - Black Gold ,15. Keep On Lovin' You - Steel Magnolia ,16. Somebody To Love - Leighton Meester/Robin Thicke ,17. I'm Into Something Good - The bird and the bee ,18. Signed Sealed Delivered I'm Yours - Anju Ramapriyam , (10.06.2011)

Dvouhodinová procházka panoptikem made in Hollywood, jejíž vznik ospravedlňují tři věci. 1) nejlepší role Ashtona Kutchera mimo souložení s Demi Moore, 2) objev sex-appealu Jennifer Garner, 3) must-see dvojka Taylor-Taylor, jejíž scény doporučuji všem na spravení nálady po libovolném dílu Twilight ságy. Kéž by měl takový nadhled i David Slade... (27.02.2010)

Tenhle film mě tak nějak míjel, dokud jsem ho nezahlédl v televizním programu. Tím chci říct, že očekávání z mé strany nebyla příliš velká, dá se říci takřka nulová, chtěl jsem se prostě jenom podívat na nějakou novější romantickou komedii. A nakonec jsem byl docela příjemně překvapen z toho, jak milý a příjemný tento mozaikovitý film je. Samozřejmě, chvílemi je ta přeslazenost až příliš evidentní, stejně jako mi trochu vadil fakt, že všechny příběhy končí šťastně, toho bychom se v reálu asi nedočkali. A taky se přiznám, že ze začátku mi přišlo těch příběhů mnoho, takže jsem chvíli tápal, ale když jsem se konečně dokázal pořádně zorientovat, tak jsem si začal tuhle romantiku na entou užívat a musím říci, že mi tady vysloveně nic konkrétního nevadilo, dokonce byli obsazeni do rolí v tomto filmu i příjemní herci, na které je radost se dívat, takže ve mně převládá spokojenost. Nicméně je evidentní, že v Americe zatoužili natočit film ve stylu Lásky nebeské, která je ovšem v mých očích naprosto nedostižná, a i když zde hraje plno amerických hvězd, kterým jejich role sluší, tak nemohu jinak, než tento film označit za celkem zdařilou kopii Lásky nebeské, kterou ale tento snímek nepřevyšuje ani nezastiňuje. Uděluji čtyři hvězdy. (19.07.2011)

Zase jeden snímek, o němž si myslím, že je podhodnocen. Valentine's Day se mi moc líbil. Asi nikdy se mi žádný den sv. Valentýna nelíbil tolik, jako byl zpracován právě v tomto filmu:) Na to, jak se snímek kompletně "americký" jsem z něj vůbec takový dojem neměla. Nepřišel mi křečovitý, prvoplánový, ani trapný. Naopak, velmi milý a příjemný. Při několika scénách jsem měla až záchvaty smíchu. Kupříkladu moment, kdy se Carter Jenkins rozhodne prožít romantickou chvíli s Emmou Roberts, přijde k ní domů, usadí se v jejím pokoji, svlékne se a "hodí" na sebe jen kytaru. Poté přijde domů její matka. Při této scéně jsem byla zkrátka odrovnaná:) Stejně jako při těch s Anne Hathaway, kdy poskytuje své služby po telefonu. Sympatické obsazení většiny rolí i ztvárnění jejich citových záležitostí, zejména objasnění Bradleyho charakteru je "very cute." Škoda jen, že ta scéna nebyla delší. Mohli to trochu rozvést...:) A jinak, v případě tohoto filmu je nějaké to klišé zcela na místě:) "Nech ho, je z Indiany, tam slaví jen svátek zamilovaných bratranců", "Je jediná z páťáků, kdo má na Ipodu Franka Zappu jako já." :) (15.02.2013)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)