Valentín

Jedna malá poznámka, než budu komentovat film. Vyčítat tomuto snímku sladkost, romantičnost a fakt, že slovo "láska" je zde skloňováno ve všech pádech, je stejně nesmyslné, jako to vyčítat Lásce nebeské, ke které je Valentine's Day nejčastěji přirovnáván. A další maličkost - NEČEKEJTE druhý díl této komedie nebo její variaci, když se budete dívat na tento snímek. Pomůžete tím sobě a možná i tomuto filmu. _____ Trailer jsem si pouštěl asi stokrát, tak jsem se na tento film těšil. A musím říct, že mě nezklamal. Tolik hvězd pohromadě a žádná z nich není "jen na vyplnění času". Každičký příběh zde má své místo. Bavilo mě sledovat, jak se jednotlivé linky prolínaly (ten se zná s touhle, ta s tímhle…) a hlavně jsem si tuhle pohodovou komedii opravdu užil. Je sice fakt, že bych tomu mohl vyčítat více věcí a mohl bych si najít 1000 důvodu, abych hodnotil o něco níž, jenže to bych sám k sobě nebyl upřímný. Já se totiž celé dvě hodiny náramně bavil a věřím, že tohohle Valentýna si rád někdy zopakuju. (24.06.2010)

Láska nebeská; Paříži, miluji Tě; New Yorku, miluji Tě a nyní i Na. sv. Valentýna - čtveřice současných snímků, které propojuje motiv mnohopostavové romantiky. Čtyři mozaiky, na jejichž srovnávání se dají krásně vysledovat rozdíly v chápání moderní romantiky na starém a novém kontinentě. Zatímco první dva jmenované, tedy evropské příspěvky, se zařadily na vrchol romantického žebříčku, druhé duo bývá považováno za nepovedenou americkou snahu dostihnout současnou evropskou zamilovanou scénu. Evropští tvůrci sázejí na civilní příběhy obyčejných lidí, pravou bláznivou zamilovanost předvedených na silných kulisách nenapodobitelné vánoční atmosféry, resp. krásy Paříže. Nebojí se naplno a často ukazovat emoce, sáhnout po ubrečených písních, ba dokonce využít přehnané trapnosti. Na krátkém prostoru vytvoří postavy, o nichž nevypovídá minulost, ale jejich současné chování. Postavy, které chybují, nepůsobí vykonstruovaně a na diváka působí živým, nikoli umělým dojmem. Jednoduše vytvoří něco co je velké, nezapomenutelné, ale hlavně citlivé a dojímavé. Američtí tvůrci se naopak sázejí na silné dialogy, důležitost každé jednotlivé scény a v neposlední řadě na závěrečné překvapení diváka. Nahazují nitky, ukazují kousky skládačky a na konci nechávají diváka, aby sám porovnal své předpoklady s konečným rozřešením. Zápletka jednotlivých příběhů se tak smrskne na seznámení, náznak a konec. Zbytek působí jen jako zbytečná vata. A to je i problém Na sv. Valentýna. Jednotlivé příběhy postrádají živost. Místo přirozených dialogů posloucháme patvary jak z PR oddělení, civilní postavy jsou nahrazeny vyumělkovanými herci a zápletka, pokud není úplně zbytečná, je jen čekání na poslední dílky, které do skládačky zapadnou. S tímhle nezmohl nic ani Garry Marshall, který se nejspíš stal vězněm vlastního štábu. (07.05.2010)

Ne! Rozhodně se nepřidám ke zdejší hysterii a neodsoudím výbornou oddychovou romantickou komedii jenom proto, že "to není Láska nebeská". Valentine's Day má plno opravdu dobrých komediálních momentů a skrytých narážek a pokud máte alespoň trochu zdravého nadhledu, tak si snímek veterána Garryho Marshalla s opravdu hvězdným obsazením náležitě užijete. Pokud "svátek všech zamilovaných" nemáte rádi, doporučuji uspořádat podobnou oslavu jako Jessica Biel a Jennifer Garner s vybíjením zlosti na kartonovém srdci naplněném sladkostmi, no a pokud jste zapšklý filmový kritik, tak Vám bohužel není pomoci. PS: Vidět Patricka Dempseyho v roli padoucha je vskutku filmová lahůdka! (25.02.2010)

Planet Romcom Hollywood meets Planet Los Angeles. Výsledek? Celé to zamilované cvrlikání je ještě bezelstnější, ještě cukrkandlovější, ještě naivnější a ještě optimističtější. Což nakonec nevadí, protože Garry Marshall a jeho all-stars team dokázali vykřesat tak dokonale romantickou atmosféru, že všechny Přestupné roky, Trable v ráji a Morganovi najednou působí jako temná a odměřená dramata. Škoda toho, že eskapády některých párů prostě nudí a nebaví, bez nich by si Valentýn u mě určitě dojel pro 4 srdce, pardon hvězdičky. 70% (09.05.2010)

Bohužel klasický Garry Marshall z posledních let své tvorby. Dával důraz na to, aby se mu ve filmu objevila spousta hvězd a Hector Elizondo, ale samotné příběhy jsou jen směřovány k tomu, aby to mělo ten klasický happy end a bylo to líbivé. Není zde nic, co by překvapilo, nic, co by vybočovalo, nic, co by skutečně zaujalo. (14.06.2017)