Lars a jeho vážná známost

Nestává se mi příliš často, že bych při reprízách po letech měnil hodnocení směrem vzhůru, v tomto případě se mi ale tato možnost naskytla. Příběh byl sice pořádně přitažený za pomyslné umělé vlasy, ale musel jsem uznat, že šlo o vydařenou člověčinu, přestože jedna z hlavních postav působila poněkud uměle. Já jsem se tedy slušně bavil, jen jsem musel potlačit svůj vrozený cynismus, to se ale podařilo, takže přihazuji jeden kousek navíc. (03.11.2020)

Komedie tedy vubec musím říct.. příběh je prostej Gosling je osamělý a nesnáší lidský dotek, pořídí si nafukovací "přítelkyni" a všichni ho vtom strašně podporujou až je to někdy fakt směšný. Překvapivě jsem se nenudil, ale na druhou stranu čekal jsem pořádné rozzuzlení, když už jsem se tedy nezasmál. (06.03.2018)

Nesmělí a uzavření lidé to mají ve svém životě těžké a často narážejí na bariéru lidského nepochopení a nezájmu. Režisér Gillespie se ale nezajímá ani tak o svého uzavřeného a podivínského hrdinu, jako ho spíš zajímá komunita, která Larse obklopuje a která se musí vypořádat s jeho pošetilým nápadem. Je to ve své podstatě až příliš pohodový snímeček, který vyzdvihuje schopnost komunity vycházet vstříc a pomáhat tam, kde by v reálném životě přišly spíš na řadu dramatické konflikty, nesnášenlivost, krutost a výsměch. Lars má v podstatě nadosah lásku půvabné a sympatické dívky, přátele i chápající příbuzné, jen se s nimi v určitém momentě míjí. Takhle to v reálném životě téměř nikdy nefunguje. Svým obsahem mi připomíná komedii Kdo to štěká režisérky Kasii Adamik s tím, že Lars je přece jen profesionálnější a z filmového hlediska sdělnější. Ve své podstatě příjemná komedie na jedno použití. Celkový dojem: 60 %. (28.03.2009)

Lars a jeho dívka mě uvedli do rozpaků, ale na druhou stranu mě příjemně překvapili a dojali. Lars je takový tichý chlapík, který působí poněkud pomalejším dojmem... snad taky proto má každý tendenci dohazovat mu přítelkyni. Žije sám v garáži a není příliš společenský. Tedy do jednoho dne, kdy mu přijde domů balík... od té doby už není sám, už se nestraní společnosti. V balíku mu totiž z Brazílie přišla slečna. Jeho nová přítelkyně jménem Bianca. Moc toho nenamluví, je na vozíčku, stále se usmívá. Všem okolo ale při seznámení s ní úsměv na rtech trochu ztuhne, což není divu, jelikož Bianca je z plastu. Přesto se k ní ale všichni chovají jakoby existovala. A ona taky existuje. Larsova vidina nabude reálných rozměrů a všichni se k tomu postaví s velkou dávkou tolerance. Lars and the Real Girl je takovým pozoruhodným příběhem, kdy do života samotáře Larse vstoupí plastová figurína, aby záhy zase odešla a zanechala po sobě hluboké stopy. Nancy Oliver a Craig Gillespie natočili působivý snímek o vlastním světě zrodilém ve hlavě jednoho loosera, o respektu lidí žijících v jeho okolí, o bolestivých vzpomínkách a jejich vlivu na život. Samozřejmě, prostředí bylo poněkud idealizované - tolik nevídaného respektu a ochoty hrát si tuhle hru s figurínou? Ale no tak, to prostě nejde... však to taky byl "jen" film. Ale mě se líbil. I přesto, že ve scénáři bylo několik "děravých míst", s klidným srdcem je přehlížím, protože na výpovědní hodnotě snímku to neubralo. 4 a půl *. (28.11.2008)