Láska Anny Elliotovej

Tak tato austenovská adaptace se mezi mé oblíbené jistě nezařadí. Mírně nadhodnocuji, protože film jako celek víceméně funguje. Spousta nepovedených detailů se ale po jejich kumulaci mění v iritující prvky, které mi výsledný dojem pokazily. Výkon Sally Hawkins byl navíc mírně řečeno podivný; kostýmy a strašlivý účes bych ještě snesla, ale vyjádření vnitřního utrpení polodementním výrazem s pootevřenými ústy po celých 90 minut? Proč, proboha? Dalším hřebíčkem do rakve je pak nulová chemie mezi ústředním párem a po nekonečném natahování i protivně popohnaný závěr, jehož tragickým dovršením byl již mnohokrát zmiňovaný úprk hlavní hrdinky přes celý Bath do všech světových stran. Nejzábavnější na celém Persuasion jsou v tomto případě břitce sarkastické komentáře zdejších uživatelů. (21.02.2011)

Príšerne vážne a teda neaustenovské. Pritom práve irónia vnáša do príbehov a lá "červená knižnica" (samozrejme uvedomujem si tu aj ten filozofický moment, ktorý spomína MacIntyre) vítanú dvojznačnosť, nadhľad, ľahkosť, dialóg dvoch spôsobov žitia a tým aj reálnosť a živosť. (...) A čo je ešte horšie, zo všetkých charakterov sa ukrojila tá časť, ktorá ich robila ľudskejšími a zostali neznesiteľne jednorozmerné "funkcie v príbehu". Anča je uplakaná Popoluška, Wentworth len zazerá ako podgurážený ogrgeľ v krčme, Charles pre istotu žiadnu povahu nemá a nezjemňuje tak neznesiteľné výstrelky svojej ženy, Lady Russellová pôsobí skôr ako vypočítavá žena než ako milujúca náhradná matka atď. A aj antagonisti (s výnimkou bratranca Elliota) majú v knihe pôsobiť skôr smiešne, karikovane, ako v prípade starého Elliota a jeho obsesií zo zovňajška a z knihy šľachtických rodín - pre Anne sú skôr zdrojom pohŕdania a hanby. (...) Pre zvýšenie súcitu a vygradovanie celého prerodu sa z Anne stala prakticky slúžka, pritom práve Anne sa sama aktívne snaží pomáhať druhým, čím sa odhaľuje predovšetkým jej láskavá a trpezlivá povaha. Týmto sa podľa mňa len maskuje fakt, že samotné rozprávanie nedokáže čímkoľvek prekvapiť a vynahradiť tak straty, ktoré sa udiali na predlohe a pretvára (v medziach vymedzených dobou) v podstate samostatne mysliacu, sebareflexívnu a hrdú, akurát trochu zdeptanú ženu, na pasívnu hračku. Anne v knihe nebola osobou, ktorá sa musí odpútať od vlastnej podriadenosti. Ona už dávno nie je podriadená a nesamostatná - na rozdiel od Mary, Elizabeth a otca. Cieľom je preklenúť priepasť zloženú z predsudkov, hnevu a sklamaní, ktorá sa utvorila medzi dvoma ľuďmi vinou okolitej spoločnosti. (...) Štýl sa upachtene snaží o simuláciu psychických stavov svojich hrdinov, ale práve kvôli totálnej doslovnosti a jednorozmernosti toho všetkého to pôsobí zbytočne redundantne, až telenovelovito smiešne, pričom práve štylistické postupy mali byť, tak ako v prípade Austenovej, využité na iróniu a viacznačnosť. Veľmi zlé, pretože v porovnaní s 200 rokov starou predlohou, to pôsobí príšerne neživo, didakticky, sploštene a nezaujímavo. (25.01.2022)

Co bývá na knihách Austenové nejzajímavější je její schopnost zachytit mikrosvět vztahů a prostředí, kterým jsou její hrdinové obklopeni. Tato verze románu se ale soustředí výhradně na svět hrdinky, všemi opomíjené a tiše nešťastné Anny. K tomu napomáhají dlouhé pohledy do kamer, měkká tlumená světla vykreslující náladu atd. atd. Není to špatný nápad, ale vyznění filmu to hodně ochuzuje. Proto ve srovnání dávám přednost verzi z roku 1995. (22.05.2009)

Poměrně solidní, romantické drama, které je v záplavě německých braků pohlazením po duši. U tohoto snímku lze dobře vypnout, relaxovat a nepřemýšlet, což je mnohdy velké plus. Tvůrci dobře zvolili exteriéry - anglická honosná sídla zasazená v parcích a zahradách, pobřeží moře či města. Charaktery postav jsou dobře prokreslené, což není k údivu, když předlohou je dílo z pera Jane Austen. Chyby: 1) Na začátku filmu otevře Anna svou dřevěnou truhličku, v níž má schované dopisy převázané stužkou. Sfoukne z nich prach, ovšem kde se na nich vzal? Byly přece zavřené! To se práší i přes víko?2) Ve scéně (tuším, že kolem 50. minuty, ale nejsem si jistý), kdy Anna jede kočárem s Frederickem oznámit, že jedna z dívek se poranila, otevře Frederick bránu, následuje oznámení a chvíli na to vidíme, jak Wentworth odjíždí na černém koni pryč. Kde se tam ten kůň najednou vzal? Nebylo vidět, že by jej někdo přivedl. Zajímavost: Zhruba ve 26. minutě můžeme slyšet Annu hrát na klavír Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit. (25.01.2011)

Zase jednou film, jemuž dávám trojku nerad, protože by si zasloužil spíš čtyřku. Nemohu si však pomoci, závěrečný veletoč, jemuž dominuje podivná scéna à la Lola běží o život, mi prostě zaskočil v krku. Sally Hawkins je svým způsobem velmi hezká, tak nechápu, proč její Anna byla za neustále se něčeho lekající ošklivku (oproti předloze, v níž má být sice unavená a uvadlá, nicméně v závěru se jí vrací krása) s mastnými vlásky. Nicméně roztřesená kamera působila zajímavě, jakoby divadelní ozvučení (zaplať pámbu jsem slyšel originál) dodávalo jistý šmrnc, atmosféra působila velmi anglicky a nebýt zmíněného závěru (který však nemusí vadit někomu, kdo nezná předlohu a navíc je mu jedno, jak to v té době ve vyšší společnosti chodilo), byla by to čtyřka jako vyšitá. PS: jak tak čtu komentáře, zmínil jsem vlastně všechno, co napsali už ostatní, což mě sice moc netěší, ale asi to tak mělo být. (02.05.2011)