Střepy v hlavě

Dobrých hororov je už ozaj málo a tak som za málo čo vidím šťastný ako z hodiniek ktoré som dostal od krstného otca na prvé sväté prijímanie. Neskutočne sa mi páčila tá tichá atmosféra a nápad akým spôsobom sa príbeh vyvíjal. Síce ma tento horor nijak extra nevystrašil a nie je to typické psycho, no ja som si v tomto filme našiel čo som chcel. Odporúčam pozerať v noci. Pokiaľ bývate v paneláku a chodia vám popod okná MHD-ečká, účinku sa to zrejme minie. (19.09.2011)

AFTER DARK HORRORFEST 3 (Dying Breed, Autopsy, The Brøken, Slaughter, Perkins 14, The Butterfly Effect: Revelations, From Within, Voices / Someone Behind You) Sean Ellis po výbornom CASHBACK sa pustil do nepreskúmaných vôd (ehm, to som ešte nevidel jeho kraťas LEFT TURN) a ja som čakal, že ťažko pohorí no opak je pravdou. I keď THE BRØKEN spočiatku nezaujme nejakým super vizuálom o to lepšie sa zadrapne tajomnou atmosférou, pričom sa vzdáva klasických prvkov hororov ako sú potoky krvi alebo šokové scény a všetko buduje pomalými zábermi a strašidelnými zvukmi. Napriek slabému (nie však nezaujímavému) scenáru vystaval príbeh výborne a tak v priebehu celého snímku nehrozí že by začal nudiť. PS: Zdá sa že trademarkom Ellisových filmov bude prezentácia krásy ženského tela ;-) (21.03.2009)

Audiovizuální courák, který se vleče z Hlaváku do Berouna hodinu a půl. Normálně se jedná o hezkou cestu, ale pokud stavíte u každé boudy, tak se stává unavující a to i přesto, že okolí je stále hezké. Škoda, že Ellis nenašel nějaký zrychlující prvek, protože i přes krátkou stopáž se Střepy občas táhly. To sice zachraňoval výborný scénář a skvělá Lena, ale ani to nepomohlo zaplnit ta hluchá místa. Škoda. 60% (01.08.2013)

Taký ľakačkový nášup som od Ellisa nečakala. Vďaka výborne zosnovanému audiovizuálu vytvoril neuveriteľné napätie, permanentne brnkajúce na nervičky, miestami som to zvládala len so zažmúrenými očami pod perinou. Scenáristicky je na tom poslabšie, v závere mi chýba jasnejšia pointa, čo mi dojem z filmu celkovo zdegradovalo. (29.05.2009)

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)