Dedication

Divný hlavný hrdina je veľmi zaujímavá postava, síce nie veľmi typická pre romantické komédie, ale nevadí to. Práve naopak. Jeho monológy(s dievčatkom na autogramiáde a zopár ďalších v priebehu filmu) sú snáď najlepšie momenty filmu. K tomu ako vždy dokonalá MM, hodiaci sa soundtrack a štyri hviezdy sú na svete. (29.04.2009)

Promarněný potenciál. Dedication je takovým tím filmem, kdy musíte protrpět hodinu průměrného dramatu trpce čpícího nudou, přičemž ke konci se konečně hlásí o slovo bravurní půlhodina. Hodnocení tak stoupá od "sračky" k "to je hustý". Tvůrci asi nemají moc nakoukáno, když škatulkují tenhle psychologický blábol jako romantický film. Navíc chemie mezi ústředním párem veškerá žádná... Nevím, nevím - když přimhouřím oko a vzpomenu na ten konec, je to těsný průměr. Písničkový sondtrack není k zahození. (01.11.2010)

Moc milý film o tom, jak těžce to v životě a spisovatelské práci chodí když vám zemře přítel,který je zároveň váš parťák a vy trpíte úzkostí a různými fobiemi, pokud se tyto stavy dají tak nazvat. Když je vám bledě, naskládáte si na sebe obrovskou vrstvu knih, nebo čehokoliv, jen aby k vám nic ošklivého nemohlo, v autě sedíte vždy vzadu a máte u toho helmu....a tak různě si obrovským pesimismem komplikujete život.Jenže potřebujete ilustrátorku, která postavičku bobříka do knihy dokresli - a bum, pěkná mladá Mandy Moore....a tak se dívejte a nezapomeňte sbírat zajímavé kamínky, třeba vám obrátí život. Takže milé čtyři hvězdy, které můžete najít v dalekohledu na terase v domku u moře, kousek od pláže.......a třeba přitom uslyšíte tu hezkou hudbu, která tam skvěle sedla:-) (06.01.2013)

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut. (10.07.2008)

„I když podle všeho jsi fajn osoba, je mi hluboce odporné s tebou pracovat.“ Nemají se rádi a každému je jasné, že se rádi mít budou. Já bych jim to snad i přál, ale nebaví mě dívat se na zamindrákované idioty a hodným holkám vždy přeji raději solidního chlapa, než trosku zaskládávající se knihami. Raději tedy zapomenu na bezchemickou romanci a vychválím skvělé mentorství Toma Wilkinsona, vyrovnaný klid Boba Balabana a to nepopsatelné něco, co vyzařovalo z Mandy Moore. (05.09.2012)